Mateřská škola ProFamily je první soukromou školkou, která byla v ČR otevřena. Nejen, že pomáhá v prvních krůčcích za poznáním dětem nejen zdravým, ale integruje úspěšně i děti se speciálními potřebami. Pan ředitel Mgr. Václav Hampl se zúčastnil naší konference Aktuální trendy v předškolní péči o děti do 3 let a rozhodl se s námi podělit o své dojmy. 
Pane řediteli, zúčastnil jste se konference týkající se předškolní péče o děti do 3 let, jaké máte z konference dojmy? Byla pro Vás přínosnou?
Konference, na které je možné porovnat stav péče o děti do 3 let se zahraničními zkušenostmi, je dle mého názoru vždy přínosem. Osobně jsem byl zvědavý na informace ze států, které mají zkušenosti s péčí o malé děti jeslového věku. Mnoho z nás si pamatuje jesle, protože jsme je osobně zažili. Mám ale na mysli moderní zařízení založené na respektování potřeb dětí, s kvalifikovaným personálem, rozumným počtem dětí a vhodným prostředím. Myslím, že si můžeme vzít dobrý příklad z fungování takových zařízení v zahraničí.
Jak dlouho provozujete Vaše zařízení a jak staré děti Vaši školku navštěvují?
Za všemi zařízeními, která provozujeme, stojí rodina. Školku ProFamily založila paní Eugenie Hamplová po revoluci. Byla to hlavně reakce na výchovu a vzdělávání v mateřských školách té doby, kdy jako učitelka MŠ nebyla spokojena s celkovým přístupem. S panem doktorem Matějčkem se povedlo v té době vytvořit unikátní vzdělávací plán, který zahrnoval a dodnes zahrnuje nejen děti, ale i celou rodinu. Jde o to vtáhnout do dění ve školce i rodiče dětí. Odletět s nimi k moři nebo jen strávit společné odpoledne na zahradě. Poskytnout rodičům možnost zjistit, jaká je práce pedagoga, a učitelům pro změnu umožnit poznat blíže rodinu dítěte. Je to jen jeden z důležitých prvků programu ProFamily, ale v návaznosti na konferenci ten nejdůležitější.
Šest školek ProFamily navazuje na jesle (aktuálně probíhá transformace na dětské skupiny), které pečují o nejmladší děti, a to o děti do 3 let. Oproti vzdělávání v mateřské škole jsou jesle z našeho pohledu péčí. Pomáháme rodičům z různých důvodů. Někteří jdou do práce, jiní si prostě jen odpočinou. Zde souhlasím s pohledem pana Hermana, který správně pojmenoval a zdůraznil vztah spokojená máma = spokojené dítě. Jsem přesvědčen, že v tom spočívá přínos našeho zařízení. Pokud poskytneme matce či otci prostor, aby si od dítěte odpočinuli, z naší praxe víme, že o to víc a intenzivněji se pak svému dítěti věnují. Buď jste sami zažili nebo si umíte představit jednoho z rodičů, například matku dítěte, která se snaží být 24 hodin denně 100% mámou, ale také manželkou, možná k tomu částečně zaměstnancem, zvládne uvařit, uklidit…. Jsem přesvědčen, že zařízení našeho typu je pro kvalitu vztahu rodiče s dítětem i partnerského vztahu prospěšné. Většina rodičů ProJesle nevyužívá od pondělí do pátku v čase otevírací doby, ale jsou to třeba jeden, dva dny v týdnu. Myslím, že hodně záleží na tom, jak si dítě zvykne na jiné místo, na jiný kolektiv. Dát mu potřebný čas. Jistotu, že zařízení není za trest. Že zde pozná mnoho nového. Třeba nové kamarády. Dítě si buduje další vztahy, například se svými vrstevníky.
Na to totiž pan Herman ve své přednášce zapomíná. Navíc staví mezi jakákoliv zařízení pro děti jeslového typu rovnítko a v podstatě je odsuzuje. Navíc nemám pocit, že by švédské děti byly poznamenány jeslemi tak, jak on o tom mluví.
ProJesle provozují dvě zařízení, každé s kapacitou 19 dětí a dvoje mikrojesle s kapacitou 4 dětí. Tato zařízení přijímají děti zpravidla od jednoho roku do tří let. Starší děti pak přecházejí do školek ProFamily, kde jsou až do zahájení školní docházky (rejstříkové MŠ pod MŠMT splňují podmínky předškolního vzdělávání).
Je pro nás radostí sledovat, jak si dítě vyzvedává odpočinutý a spokojený rodič. Za naši historii jsme zažili mnoho případů, kdy zařízení opravdu pomohlo celým rodinám. Kdy nám rodiče vyřízeni z maratonu poprvé, jako by s výčitky svědomí, odevzdali své dítě (často i dvojčata) a odcházeli. Po čase, když jsme s nimi navázali bližší vztah, se nám přiznali. Nehledali jsme jesle kvůli práci. Potřebovali jsme pomoci. Potřebovali jsme si odpočinout. Nyní zvládáme i pracovat a čas, který trávíme s naším dítětem je sice o něco kratší, ale mnohem bohatší a intenzivnější. Jsme odpočatí díky změně prostředí, chodíme do práce a těšíme se na děti domů, co s nimi podnikneme. A pokud žvatlající dítě přemlouvá svého rodiče, ať zůstane ještě chvilku s ním v jesličkách, to je pak ocenění pro nás.
Co si myslíte o předškolní péči o děti do 3 let v České republice? Na jak dobré úrovni podle Vás je a co by se mělo změnit?
Předškolní péče o děti do 3 let je dle mého názoru špatně zvolený název. Pro děti je v roce jejich věku škola tak daleko jako pro mě důchod (alespoň doufám). Zároveň profesně vnímám snahu z různých stran vymazat název jesle ze slovníku. Asi se zdá někomu, že jde o připomínku starých časů, nevím.
Jako zásadní vnímám nízkou, až v podstatě nulovou kvalifikaci pečujícího personálu v nově vznikajících zařízeních. Podle aktuální legislativy je možné absolvovat kurz chůvy a po pár týdnech si můžete otevřít zařízení pro děti. Bez znalostí, zkušeností, vzdělání. Řidič taxislužby to má složitější.
Legislativa dětské skupiny dnes dovoluje poskytovatelům společně pečovat o děti od jednoho roku po děti věku předškolního. To dle mého názoru také není správné. Dítě v každém věku potřebuje jiný přístup, jinak kvalifikovaný personál, jinak vybavené prostředí, jiné podněty.
Apeluji tedy na provozovatele, aby se jasně a veřejně vymezili, pro jakou věkovou skupinu dětí své služby poskytují a také na rodiče dětí, aby kladli důraz na kvalitu zařízení. Z principu to, že jste rodič z vás nedělá ani pedagoga, ani odborníka na daná zařízení. Je proto pod rozlišovací schopnost většiny rodičů poznat hlídání dětí od mateřské školy.
Děti jeslového věku mají jiný program než děti v MŠ. Klidnější. V menším kolektivu. Tráví v zařízení kratší čas. Dítě ve školce už vzděláváme. Připravujeme ho na školu, jezdíme na výlety, na školy v přírodě, tvoříme projekty, učíme se. Jeslové dítě má na tohle všechno spoustu času a měli bychom mu jej poskytnout. Nedostatek míst ve školkách a jeslích není pro tak zásadní míchání dětí diametrálně odlišného věku omluvou. Nesmí být. Z nouze, tedy kvůli malému počtu zařízení, vznikají dětské skupiny a z nich se tvoří ctnost.
Minimální pedagogické vzdělání pro učitelky MŠ je středoškolské, čtyřleté. Pokud někdo pochybuje o jeho důležitosti a má pocit, že lze nahradit kurzem chůvy, tak se prostě spletl. Jistě, vždy je práce s dětmi o lidech. O tom, kdo s dětmi pracuje, kdo zařízení vede. Jaké má zkušenosti. Ale vzdělání je pro tuto činnost základ.
Jsem přesvědčen, že v každém zařízení typu dětské skupiny by měl být minimálně jeden člověk s patřičným vzděláním. Ze zahraničních zkušeností, které na semináři zazněly, je pro zařízení pro děti s kvalifikovaným personál základem.
Dětské skupiny reagují na všeobecnou (i z EU prosazovanou) snahu o větší zapojení matek na trh práce. Domníváte se, že to je správný trend?
Dnešní doba je velmi rychlá a 3 roky, které matky v ČR zůstávají doma, jsou velmi dlouhá doba. Mnoho zaměstnaných rodičů si toto uvědomuje. Je jim jasné, že pokud ze svého oboru na tuto dobu „vypadnou“, špatně se jim bude do vlaku naskakovat zpět. V některých oborech to prakticky není ani možné. Vrací se po třech letech do práce na hůře placené pozice a jsou deprimováni.
Jako zaměstnavatelé bychom měli umožnit vrátit se na zkrácené úvazky, kombinované s home office, tam, kde je to možné. Příkladem mohou být dvoje mikrojesle provozované neziskovkou ProJesle. Jedná se o zařízení, ve kterém pomáhají hlídat děti přímo maminky na MD a kde v malé skupince maximálně 4 dětí vypomáhají na zkrácený úvazek kvalifikovanému zaměstnanci. Mohou si tak nejen přivydělat, ale i získat třeba další kvalifikaci. Mikrojesle poskytuje neziskovka rodičům zcela zdarma, a to díky podpoře Evropského sociálního fondu a Ministerstva práce a sociálních věcí.
Rozhovor vedla Tereza Výborná, Family and Job
Odpovědi poskytnul Mgr. Václav Hampl, ředitel, soukromé jesle a školka ProJesle a Soukromá MŠ ProFamily
Děkujeme!