Nástup do školky je pro rodinu velkým krokem. Zatímco tříleté děti už klasickou školku zvládají lépe, pro ty dvouleté může být velký kolektiv příliš ambiciózní sousto. Jak se tedy rozhodnout, když má rodič možnost volby?
Ačkoliv se mateřské školy a dětské skupiny mohou na první pohled zdát podobné, z pohledu zákona i praxe jde o dva zcela odlišné světy. Zatímco klasická mateřská škola spadá pod Ministerstvo školství a jejím hlavním cílem je předškolní vzdělávání starších dětí ve větších kolektivech o 24 až 28 dětech, dětské skupiny fungují pod hlavičkou Ministerstva práce a sociálních věcí a jsou zaměřené spíše na péči o děti mladšího předškolního věku 0 až 3 roky. Dětské skupiny jsou obecně výrazně flexibilnější než mateřské školy. Často přijímají batolata už od jednoho roku a díky menšímu počtu dětí ve skupině nabízejí rodinnější prostředí, kde se počet pečujících osob striktně přizpůsobuje množství přítomných ratolestí. Zjednodušeně řečeno – ve školce se děti především systematicky připravují na budoucí školní docházku, v dětské skupině je kladen důraz na individuální péči a harmonický přechod z rodinného prostředí do velkého světa.
Dvouleté děti stojí na pomezí těchto dvou světů – pečujícího a školského. Z hlediska zákona mohou být v obou typech zařízení, ale ne vždy je v zájmu dítěte uspíšit jeho přechod do „velké školky“. Dvouleťáčci pořád potřebují hromadu péče a otevřenou náruč. Z hlediska jejich pohody a bezpečného vývoje je tedy lepší svěřit je do péče dětských skupin, a to z těchto 10 prostých důvodů:
1. Výrazně menší kolektiv dětí
Valná většina dětských skupin pracuje s kapacitou 12 dětí, zatímco v třídách mateřské školy bývá běžně 24 až 28 dětí. Pro dvouleté dítě znamená menší počet dětí také méně hluku, chaosu a stresu. V malé, stabilní skupině si dítě navíc snáze vytváří vztah s pečující osobou, která mu zajistí potřebnou bezpečnou vztahovou vazbu mimo rodinu.
2. Více pečujících osob na méně dětí
V dětské skupině připadá na jednoho dospělého max. 6 dětí. To zaručuje, že dítě dostane individuální pozornost, kterou ve dvou letech nutně potřebuje (při oblékání, jídle i utěšování).
3. Rodinná a komorní atmosféra
Menší prostory a stabilní tým pečovatelů evokují domácí prostředí. Dvouleté dítě se tak necítí ztracené v „obrovské instituci“ a snáze přijme odloučení od rodičů. Stejně tak pro rodiče je adaptace na první vypuštění dítěte z hnízda jednodušší, komunikace mezi rodičem a pečující osobou je totiž intenzivnější. Pečující osoba při vyzvedávání dítěte rodiči shrne průběh dne a to, jak se dítě chovalo a cítilo.
4. Snazší a flexibilnější adaptace
Pečující osoby v dětských skupinách si uvědomují, že adaptace je náročný proces jak pro dítě, tak pro jeho rodiče. Proto bývají mnohem otevřenější individuálním adaptačním plánům (např. postupná adaptace za přítomnosti rodiče, docházka jen na několik dopolední v týdnu) a jsou zvyklé adaptaci uzpůsobit potřebám a zvyklostem dítěte. Přechod z výhradně rodinné péče do velkého světa rodičů tak není „terapií šokem“, ale pozvolným procesem, v němž dítě neztrácí pocit bezpečí.
5. Plenky a sebeobsluha nejsou překážkou
Zatímco mateřské školy vyžadují, aby se dítě samostatně zvládlo obléct a najíst a bylo bez plen, v dětské skupině jsou pečující osoby na přebalování a intenzivní asistenci při jídle i oblékání připravené a vybavené. V začátku dítěti pomáhají a postupně ho vedou tak, aby si dítě zažilo úspěch a radost z nově nabyté dovednosti. Tím se posiluje proces učení směrem k samostatnosti, kdy si dítě osvojí základní úkony sebeobsluhy a osobní hygieny. Dětské skupiny jsou rodičům velkou oporou zejména v procesu odplenkovávání. Díky tomu je v dětských skupinách menší riziko regrese dítěte kvůli tlaku, který pro něj nástup do nového prostředí velké školy představuje, a „nehody“ nejsou nahlíženy jako problém, ale součást procesu.
6. Zaměření na individuální potřeby a schopnosti dítěte
V dětské skupině je běžné přizpůsobovat prostředí, aktivity a do jisté míry i režim dne individuálním potřebám a kompetencím dítěte tak, aby se každé dítě cítilo maximálně v bezpečí a mohlo se zdravě rozvíjet. Větší personální zajištění umožňuje uzpůsobit aktivity věku a kompetencím dětí, tak aby všechny mohly zažít stejnou radost z činnosti a pocit úspěchu. Dětská skupina také umožňuje dítěti postupně navykat „školkovému“ režimu dne, přičemž u menších dětí nebývá problém zajištění klidového režimu a spánku dříve než po obědě.
7. Sociální a emoční rozvoj přizpůsobený věku
Důležitým aspektem pobytu dítěte v dětské skupině je sociální a emoční učení – dítě se učí pozorováním a interakcí s jinými dětmi a ve skupince zažívá situace a s nimi spojené emoce, které v případě absence sourozenců nezná z domácího prostředí (musí se dělit o hračky, čekat na uspokojení svých potřeb, řešit drobné konflikty s vrstevníky). V menším kolektivu vše probíhá pod dohledem a s podporou dospělé pečující osoby, která má v případě potřeby kapacitu dítě laskavě vést až k tomu, kdy dítě zvládne situace řešit samo. Ve velkém kolektivu mateřských škol je sociální adaptace složitější, protože velké kolektivy jsou pro děti vztahově hůře přehledné, a pro nezkušené dvouleté dítě tak může být pobyt v kolektivu velkým stresorem.
8. Odlišný typ aktivit a hraček
Program činností a hračky v dětské skupině jsou přizpůsobeny batolatům (rozvoj jemné motoriky, smyslové hry, kousátka). V mateřské škole jsou aktivity i nabízené hračky či didaktické pomůcky cílené na starší děti předškolního věku, což může dvouleté dítě frustrovat, protože jim ještě nerozumí nebo je nezvládá. Frustrace z neúspěchu pak může zbytečně brzdit chuť učit se a tím i další rozvoj dítěte.
9. Nižší nemocnost (menší epidemiologický tlak)
Matematika je neúprosná: méně dětí v kolektivu znamená méně bacilů. Pro imunitní systém dvouletého dítěte je menší kolektiv dětské skupiny bezpečnějším startem než plná třída mateřské školy.
10. Profesní zaměření personálu
V dětské skupině pracují kromě pedagogů i lidé s kvalifikací chůvy, zdravotní sestry či sociálního pracovníka. Jejich zaměření je přirozeně více „pečující“ a emočně podporující, což dvouleté dítě potřebuje více než strukturované předškolní vzdělávání, které poskytují vyučující v mateřské škole. Pečující osoby v dětské skupině jsou například zvyklé na to, že dítě při nástupu do dětské skupiny moc nemluví. Jsou tedy vnímavější k odlišným způsobům komunikace a významně tak usnadňují adaptaci i dětem cizinců, kterým umožňují si nenásilně osvojit český jazyk.
Rada na závěr:
Pokud řešíte, jestli dvouleté dítě zapsat nejdřív do dětské skupiny, nebo rovnou usilovat o místo v mateřské škole, přihlédněte hlavně ke zralosti vašeho dítěte. Pokud dítě nebylo zvyklé být v jiném než rodinném prostředí, nástup do mateřské školy pro něj může být zbytečně stresující. Dětská skupina je v tomto případě ideálním mezistupněm mezi náručí rodiče a velkou školkou. Dvouletému dítěti dává čas dozrát vlastním tempem. Máte-li tedy možnost volby, řiďte se hlavně svým rodičovským instinktem a upřímně si odpovězte na otázku, kde se bude vaše dítě cítit lépe.