Od ledna fungují v Příbrami dětské skupiny pod samostatnou příspěvkovou organizací, která nově nabízí i péči o děti se specifickými vzdělávacími potřebami. Jejich ředitelka Jitka Šnypsová v rozhovoru přibližuje, proč u nich před časem došlo k organizační změně, jak vypadá každodenní inkluzivní praxe a co by si přála zlepšit, aby péče o děti mohla být ještě kvalitnější.
Začněme tou novinkou. Péči o děti v dětské skupině od ledna poskytujete v rámci příspěvkové organizace Dětské skupiny města Příbram, nově máte i skupinu pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Jste nástupnickou organizací Centra sociálních a zdravotních služeb města Příbram, co vás vedlo ke změně?
Ke vzniku samostatné příspěvkové organizace Dětské skupiny města Příbram jsme po dohodě se zřizovatelem přistoupili z důvodu potřeby navýšení kapacity, úpravy věkové hranice dětí a registrace nové dětské skupiny. Stacionář, který jsme dříve provozovali, v zásadě plně nahradila třetí, nově registrovaná dětská skupina, určená i pro děti se SVP. V širším kontextu jsme získali možnost operativně a flexibilněji reagovat na potřeby dětských skupin a lidí kolem nich – rodičů, dětí i zaměstnanců.
Přiblížila byste nám, jak Stacionář dříve fungoval?
Stacionář fungoval obdobně jako dětské skupiny, přednostně byl určen pro děti se SVP s potřebou vyšší individuální podpory, přijímali jsme ale i děti bez specifických potřeb. Péči kromě pečujících osob zajišťovaly zdravotní sestry, fyzioterapeut a já jako speciální pedagog.
Jste jediné zařízení v Příbrami, které poskytuje péči i dětem se specifickými potřebami…
Jako speciální pedagog jsem považovala za samozřejmé a potřebné reagovat na poptávku rodičů dětí se specifickými potřebami. Speciální pedagogiku jsem začala studovat při mateřské dovolené, původně jsem vystudovala střední zdravotnickou školu a VOŠ sociální práce. Při práci v nemocnici jsem se setkávala s různými diagnózami a v rámci terénní sociální práce jsem měla na starosti mimo jiné rodiny pečující o osobu blízkou, s tzv. příspěvkem na péči. Studium speciální pedagogiky pro mě byla jasná volba, jelikož jsem už od mladého věku měla potřebu pomáhat druhým a být prospěšná. Díky tomuto studiu jsem pak začala pracovat právě s dětmi se specifiky v rehabilitačním stacionáři.
Jak je to u vás s kapacitou a personálem?
Máme tři dětské skupiny pro děti ve věku od 1 roku do 4 let, s kapacitou 17, 20 a 23 dětí, což znamená 60 denně přítomných dětí. Aktuálně nicméně máme v rámci tzv. sdílených míst přijato celkem 73 dětí. Zaměstnanců je celkem 20. Naše pečující osoby mají kvalifikaci pedagog, asistent pedagoga, chůva pro dětské skupiny a zdravotnickou kvalifikaci. V každé skupině jsou tři pečující osoby a další tři máme k dispozici pro potřeby celé organizace. V každé dětské skupině je také jeden provozní zaměstnanec, který pomáhá s pomocnými úkony, například se sebeobsluhou, podáváním stravy… Dále zaměstnáváme kuchařky a pracovníky provozně-stravovacího úseku, máme totiž samostatnou jídelnu a prádelnu.
Řekla byste nám, které kroky zahrnuje adaptace dětí se SVP v dětské skupině?
Adaptace dětí se specifiky probíhá obdobně jako u dětí bez specifik. Ještě před nástupem, v tzv. předadaptačním období, umožňujeme rodičům s dětmi návštěvu skupinky. Dítě se nenásilnou formou seznamuje s prostory, personálem i ostatními dětmi. Má možnost prozkoumat hračky, pohrát si v bezpečí přítomných rodičů… Proces adaptace předem řešíme s rodiči, vysvětlujeme jim možný průběh a společně je celým procesem provázíme. V rámci vlastní adaptace děti přijímáme zpočátku na 1 hodinu a postupně se denní pobyt prodlužuje na 2 a posléze 4 hodiny. Seznamujeme je s režimem skupiny, aktivitami, pravidly, s ostatními dětmi, personálem apod. Pro lepší adaptaci jim umožňujeme přinést si oblíbenou hračku, talisman z domova. Děti často chováme, utišujeme, snažíme se je zabavit jednoduchými aktivitami. Při adaptaci nám také pomáhá dotazník, do něhož rodiče uvedou všechny důležité informace. Denně je pak informujeme o průběhu adaptace a dalším plánu.
Jak vytváříte program, tak aby byl inkluzivní a vyhovoval různým potřebám dětí?
Preferujeme přístup respektující potřeby každého z dětí a zároveň klademe důraz na společná setkávání i aktivity všech dětí napříč dětskými skupinami. Jednou z nich je třeba Barevný týden. Celoročně všem dětem zajišťujeme různé nadstandardní programy zaměřené na zdravý životní styl i prevenci onemocnění, například „zdravé zoubky“, bezpečnost v dopravě ve spolupráci s městskou policií, setkání s pracovníky zdravotnické záchranné služby, speleoterapii, zooterapii, canisterapii, screeningové vyšetření zraku… Spolupracujeme s logopedem, fyzioterapeutem, speciálním pedagogem a dalšími externími odborníky.
Představila byste nám projekt Barevný týden?
V rámci tohoto týdenního projektu seznamujeme děti se základními barvami, učíme je je poznávat, pojmenovávat, přiřazovat… vše dle věku a individuálních schopností. Každý den se věnujeme jedné barvě – děti přicházejí v tričku konkrétní barvy, povídáme si o předmětech dané barvy a přiřazujeme k barvě hračky či obrázky. Připraveny jsou různé klidové činnosti (třídění, skládání, omalovánky, prstové barvy), které snadno upravíme tak, aby si je užily i děti se specifickými potřebami. Barvy pozorujeme i venku na zahradě a na vycházkách. Na závěr týdne společně tvoříme duhu z bonbónů Skittles a mléka. Děti sledují míchání a rozpíjení barev a výsledkem jejich společného úsilí je duhový talíř.
Když už mluvíme o spolupráci a zapojení všech dětí, s jakými největšími výzvami se setkáváte při integraci dětí se specifickými potřebami?
V poslední době je to zejména zvládnutí těžkostí v komunikaci s rodiči-cizinci ve smyslu neznalosti češtiny a neporozumění jazyku. Někdy je potřeba kromě e-překladačů využít i tlumočníka a dětem pak připravit obrázkový slovník na míru.
Počet dětí se SVP roste. Jakou podporu jako organizace ze strany státu potřebujete nejvíc?
Chybí nám legislativní ukotvení podpory dětí asistentem pedagoga a implementace podpůrných opatření, zejména těch finančních a personálních, v praxi.
A co byste si přála, aby se v oblasti inkluzivní péče o děti zlepšilo?
Jednoznačně ta legislativní podpora v oblasti personálního posílení. Bylo by fajn, kdyby dětské skupiny mohly pracovat s podpůrnými opatřeními při péči o děti se SVP, včetně financování asistentů pedagoga, obdobně jako ve školství.
Co dalšího musíte kromě běžného provozu řešit?
Naše dětské skupiny dostávají kromě příspěvku na tzv. obsazené kapacitní místo ze státního financování i příspěvky od zřizovatele, tj. města Příbram. V případě potřeby vyšší personální podpory, posílení počtu pečujících osob dle potřeb dětí, řešíme i možnost navýšení příspěvku od zřizovatele, abychom mohli zajistit vyšší míru individuální podpory dítěti se SVP.
Aby bylo možné poskytnout dětem se SVP opravdu kvalitní podporu, je důležitá nejen dostatečná personální kapacita, ale i příprava týmu. Jak vzděláváte své pečující, aby byli schopni poskytovat kvalitní péči všem dětem?
Máme dva asistenty pedagoga, kteří absolvovali kvalifikační studium, aby si rozšířili vědomosti i praktické dovednosti v podpoře dětí se SVP. Jinak se všechny pečující osoby průběžně účastní různých vzdělávacích aktivit. Sama se dlouhodobě vzdělávám v inovativních přístupech k dětem v raném a časně předškolním věku a nové poznatky pak sdílím s ostatními i v rámci supervizí. Kromě seminářů z MPSV mě zaujalo například školení „Profesní portfolio jako nástroj reflexe profesního rozvoje“ od Visku.
Jak pracujete s rodiči dětí se specifickými potřebami? Co nejvíc oceňují?
Rodiče průběžně osobně informujeme o všem, co se týká dítěte, jeho pobytu v DS, pokroků, změn v chování, kontaktu, spolupráci s dospělými i ostatními dětmi apod. Také je často instruujeme, jak mají s dítětem doma pracovat, jak ho mají motivovat a podporovat v celkovém rozvoji. Vím, že tyto informace a jejich sdílení rodiče oceňují. Snažíme se o laskavou edukaci. Máme také informativní schůzky a pořádáme akce pro rodiče s dětmi.
Máte nějaký zajímavý příběh nebo situaci, u které si vždycky, když si na ni vzpomenete, řeknete, že přesně kvůli tomuto svou práci děláte…?
Svoji práci mám ráda, těší mě, mám velmi kladný vztah k dětem. Děti jsou elixírem mého života. Radost mně i „děvčatům“ vždy udělá posun ve vývoji dítěte, jeho úsměv, štěstí a spokojenost. Spousta situací s dětmi je krásných, hřejivých, prostě nezapomenutelných. Velkou radost máme samozřejmě vždy z toho, když se k nám děti, které k nám dříve docházely, stále hlásí a vzpomínají na naše zařízení pozitivně a s láskou.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Plánů máme spoustu, chtěli bychom se například pravidelně věnovat zooterapii, nad rámec dosud realizované canisterapie. Dále bychom si přáli rozšířit nabídku herních prvků na naší zahradě, hodil by se nám stojan s podnosem pro vodní hrátky, pomůcky pro senzory play, zvýšené záhony, případně zastřešení terasy… A určitě by si zasloužila modernizaci i část vnitřních prostor dětských skupin.
Máte vizi, kam by se měly vaše dětské skupiny ubírat?
V zásadě bychom chtěli nadále flexibilně reagovat na poptávku rodičů i potřeby dětí, mít pozitivní přístup a obecně ladit své služby tak, aby byli všichni spokojení. Snažíme se rozšiřovat nabídku služeb a aktivit dětí v souladu s novými přístupy a trendy. Cíleně podporujeme všechny děti správným přístupem, příjemným klimatem, milými pečujícími osobami i pěkným, stimulujícím prostředím. V tom chceme samozřejmě pokračovat i nadále…