Nehvizdy jsou městys ve Středočeském kraji, od centra Prahy je dělí asi 22 km. Žije tu přibližně 4400 obyvatel. Dětské skupiny, které zde fungují, stejně jako místní dětské centrum, jsou vedené pod základní školou a řídí je Jitka Záhrobská. Tento model, kdy i chůvy dětských skupin či pracovníci herny a miniškolky jsou zaměstnanci základní školy, v ČR není úplně obvyklý. Ukážeme vám, jak to v Nehvizdech mají.
Jitko, co vás přivedlo k myšlence založit dětskou skupinu?
Tak nějak přirozeně to navázalo na založení dětského centra v roce 2011. Končila mi rodičovská dovolená a já jsem věděla, že chci pokračovat v práci s dětmi, která mne velmi naplňovala. Naše obec se v důsledku suburbanizace rozrůstala obřím tempem a neměla v té době dětské centrum ani nabídku aktivit pro nejmenší. Abych to pomohla změnit, zapojila jsem se do komunální politiky. Obec nám poskytla prostory a já a kolegyně, která je se mnou dodnes, plus další dobrovolníci jsme je ve volném čase svépomocí opravili. Veškeré vybavení pocházelo z dětských pokojíčků našich dětí a darů od místních maminek. Když se ohlédnu zpět, ta atmosféra, soudržnost a snaha všech, aby to vyšlo, se jen těžko vyjadřuje slovy.
Součástí náplně centra bylo i provozování tzv. miniškolky…
Ano, jednalo se o hlídání dětí na dopoledne, nejdříve jedno, nakonec tři dny v týdnu. Zájem byl veliký. Zjistila jsem, že děti, které využívají miniškolku všechna tři dopoledne v týdnu, mají lepší a kratší adaptaci a ve všech oblastech se viditelně rozvíjejí. Legislativa v té době neumožňovala hlídání 5krát týdně se spaním a stravou, to bych si musela založit soukromou mateřskou školu, jejíž zřízení mělo velmi přísné požadavky na prostor. Nicméně v roce 2014 se začaly rýsovat podmínky pro provozování dětských skupin a já jsem věděla, že to je přesně pro nás. Když jsem v roce 2016 založila první skupinu, ze strany MPSV nebyla v porovnání s dneškem téměř žádná podpora, poradenství či materiály. Vše jsme si prošlapali sami.
Řekla byste nám, jak šel v Nehvizdech čas s dětskými skupinami?
Naše první dětská skupina vznikla v roce 2016, a to pro 12 dětí. Po roce fungování, výborné zpětné vazbě z okolí a nedostatečné kapacitě státní MŠ byl enormní zájem o vytvoření dalších míst. Obec nám uvolnila prostory, otevřeli jsme druhou dětskou skupinu a časem dokonce i třetí. Každou s kapacitou 12 dětí. Na založení dětských skupin jsme vždy čerpali dotace z ESF, abychom minimalizovali finanční zátěž rodičů. Do současné doby jsme měli prostory v budově základní školy, ty jsme ovšem sdíleli ještě se ZUŠ a knihovnou. Od 1. září nás najdete v nové budově, která byla postavena na míru našim potřebám. Nově budeme mít jednu třídu pro 24 dětí. Kapacita je naplněna jako každý rok a zároveň evidujeme několik náhradníků, kteří čekají na uvolnění místa.
V rámci ČR patříte tak trochu k průkopníkům, jste jedni z prvních, kteří se rozhodli založit dětskou skupinu pod základní školou… Vzpomenete si, co vás k tomu vedlo?
Těch důvodů bylo víc. První souvisel s mým působením v komunální politice. Byla jsem zastupitelkou a později radní pro oblast školství. V souvislosti s prudkým nárůstem obyvatel jsme museli řešit nedostatečnou kapacitu MŠ. Chtěla jsem, aby předškolní péče za minimální „školkovné“ byla dostupná pro všechny obyvatele Nehvizd. Prostory ZŠ měly velkou výhodu – obec za ně nemusela platit nájem a financovat další provozní náklady. Ti, co tehdy pobírali dotace z ESF, si jistě pamatují, že finance na mzdy přicházely i s několikaměsíčním zpožděním. Věděla jsem, že bude-li zřizovatelem obec, peníze na mzdy zajistí. Navíc tak získáme možnost komplexně ovlivňovat celou oblast předškolní péče. Nastavili jsme, že dětská skupina bude fungovat pro děti nepřijaté do MŠ a budou zde jeden rok před nástupem do školky. Nešlo však jen o peníze! MŠ a ZŠ tímto získaly možnost spolupracovat, nastavovat pravidla, využívat poradenství speciálních pedagogů a snad i další benefity.
Popište nám, prosím, jak to u vás funguje, a co předcházelo současnému stavu…
V roce 2011 jsem založila DC Dráček jako dětské centrum v rámci doplňkové činnosti ZŠ Nehvizdy. Ve zřizovací listině školy je uvedena činnost centra jako „zájmová“, tedy kroužky, tábory, semináře, akce… Škola tímto způsobem může přesunout vedení zájmové činnosti a delegovat pravomoci a odpovědnost na jednu osobu. Pro mne to naopak znamená využití zázemí školy, jejich služeb, propagace a poradenství. Tato možnost není tolik známá, sama jsem se jí začala zabývat až při studiu školského managementu na Karlově univerzitě. Naštěstí máme skvělého ředitele ZŠ a MŠ, který je otevřený novým věcem.
Dětské skupiny jsou tedy přímo pod ZŠ stejně jako DC Dráček. Obě složky mají jedno vedení, mě. Výhodou je, že všichni zaměstnanci (chůvy z dětských skupin, lektoři, pracovnice herny a miniškolky) jsou zaměstnanci ZŠ a mohou pracovat jak v dětské skupině, tak vést odpolední kroužek či pobývat na táboře. Je to skvělé pro zastupitelnost, a navíc poskytujeme pracovní místa s částečnými úvazky pro ženy na rodičovské dovolené, které mohou mít dítě u sebe.
Narazili jste v průběhu budování dětské skupiny nebo při jejím provozu na nějaké překvapení? Museli jste se vyrovnat s nějakým speciálním problémem či situací?
Vrátím se úplně na začátek. Dnes zní velmi idylicky, že „obec podporovala prostory k založení centra, později dětské skupiny“, ale přesvědčit některé zastupitele, zejména muže dřívějšího data narození o důležitosti zřízení těchto institucí, byl opravdu tvrdý oříšek. V současnosti je situace v tomto ohledu naštěstí lepší.
A co mě překvapilo? Už se mi párkrát stalo, že se rodiče před zápisem ptali na prostory, vybavení, různé metodiky… Na tohle vždy odpovídám: „A nechtěli byste spíš vědět, kdo se bude o děti starat?“ A to je částečně odpověď na vaši otázku. Dovysvětlím. Všechny problémy se dají řešit – prostory, finance, nedorozumění s rodiči, legislativní požadavky… Kvalitní personální zabezpečení je ovšem nejdůležitější. O mně se ví, že mám vysoké požadavky na lidské zdroje, a přitom si myslím, že nechci tak moc. (Smích). U nás musí být na prvním místě láska k dětem, vztah k práci a umění pracovat v týmu. Ano, vztahy jsou velmi důležité. I když mám momentálně nejlepší pracovní tým, nechci to zakřiknout.
Co vám osobně založení a provozování dětské skupiny dalo?
To se nedá popsat. Uspokojení a radost chodit do práce. Děti, které navštěvovaly naši dětskou skupinu, na mě všude volají, chodí na naše tábory pro náctileté a jejich rodiče nám často říkají, že na nás jejich potomci i po letech vzpomínají… to je skvělý pocit. Nebo když u nás za rok docházky dítě udělá obrovský pokrok. Každoročně vytvářím pro sebe a své kolegyně fotoknihu, a když máme neformální setkání, náš oblíbený teambuilding, tak si je prohlížíme, vzpomínáme, co nám které dítě „vyvedlo“, a věřte, že úsměvy, které máme na tvářích, jsou opravdové. V jaké práci tohle můžete zažít?
Jste členem Asociace provozovatelů dětských skupin. Co vám členství přináší?
Je to určitě další zdroj informací, převážně v legislativní oblasti. I když hlídám změny, mám větší jistotu, že mi žádné neuniknou. Aktivně využívám i facebookovou skupinu pro poradenství od ostatních provozovatelů. Jsem ráda, že zastupujete dětské skupiny na nejvyšší úrovni, tzv. „že za nás kopete“. Tedy i za ty, kteří v Asociaci nejsou, a je to škoda. Ještě bych ráda zmínila kvalitní školení, která organizuje platforma Vše pro dětské skupiny a která využívám. Kurz první pomoci pro děti byl nejlepší, jaký jsem za poslední léta absolvovala. Kdybych byla začínající provozovatelka, určitě bych využila jejich službu administrace. Hodně by mi v začátcích pomohla.
Co se vám líbí na dětských skupinách, srovnáte-li je s tradičními mateřskými školami?
Někdy jsou tyto dva tábory zbytečně proti sobě. Každá instituce je jiná a má jiné podmínky. Každá má své výhody a nevýhody. I když jsem předškolní pedagog, nevyměnila bych svou práci za mateřskou školu. Líbí se mi, že mohu volit výchovnou cestu bez svázání rukou školským zákonem. A že se v dětských skupinách jen pečuje a nevzdělává? Tomu snad už dnes nikdo nevěří. Největší výhodou je počet pečujících osob na počet dětí. Pro splnění cílů je pro mě nepředstavitelné, že bych měla sama na starosti 24 dětí v heterogenní třídě. Na druhou stranu se mi nelíbí, že některé dětské skupiny se provozují spíš s cílem výdělku než poskytnutí kvalitní péče. Tady bych zase uvítala důsledný dohled dodržování standardů ze strany MPSV.
Pravidelně se, Jitko, účastníte přednášek o aktuálních tématech týkajících se výchovy a vývoje dětí. Jaká oblast je vám blízká? V čem si nejraději rozšiřujete znalosti? 
Vzhledem k tomu, že vyučuji předškolní a mimoškolní pedagogiku na střední pedagogické škole a učím budoucí učitelky mateřských škol a chůvy v dětských skupinách, musím se neustále vzdělávat. Osobně se nejvíc zajímám o alternativní pedagogiku, hlavně montessori přístup a jeho aplikaci do tradičních podmínek mateřských škol a dětských skupin.
Jak už zaznělo, kromě toho, že jste vedoucí dětské skupiny, jste také vedoucí Dětského centra Dráček. Něco jsme už zmínili, šlo by ho ale představit komplexně?
Jedná se o multifunkční a multigenerační centrum. Máme děti od 3 měsíců až po seniory. V současnosti provozujeme hernu pro rodiče s dětmi, miniškolku, pořádáme kroužky, akce, workshopy, přednášky, semináře, kurzy, cvičení pro dospělé, tábory… Co je asi nejdůležitější, průběžně reagujeme na potřeby obce a měnící se zájmy dnešních rodičů a dětí. Musíme stále držet krok s moderními trendy.
Pořádáte také akce pro veřejnost, na nichž často spolupracujete s obecními organizacemi i se samotným městysem Nehvizdy…
Ano, od začátku vzniku DC Dráček spolupracujeme s komisí školství městyse Nehvizdy. Víme o všech akcích městyse a nabízíme svou účast, nebo nás přímo vedoucí komise oslovuje. Některé akce pořádáme sami a žádáme obec o spolupráci (např. poskytnutí prostor, propagaci…). Mezi dobrovolníky máme pár svých stálic, při pořádání akcí už se oslovujeme vzájemně. Máme také výbornou spolupráci s dobrovolnými hasiči a TJ Sokolem Nehvizdy, protože tam je podobná struktura lidí jako dobrovolníci. Bez spolupráce všech organizací v obci si to už ani nedovedu představit.
K 1. září mění vaše dětská skupina adresu, prozradila byste nám proč?
Současné prostory byly sdílené se ZŠ, ZUŠ a knihovnou. Prostory potřebuje rozšiřující se ZUŠ i ZŠ a obec se tak rozhodla postavit nový objekt pro předškolní zařízení a přemístit DC Dráček. V nové budově bude v 1. patře třída mateřské školy, v přízemí dětská skupina a v přilehlé budově DC Dráček. Vše se hezky propojí. Od nejmenších dětí po největší. Zahrada je částečně oddělená i sdílená, podle potřeby. Vybavení vnitřních i venkovních prostor je nadstandardní. 1. 9. 2024 budovu slavnostně otevíráme, tak se k nám přijďte podívat.
Jaké máte s dětskou skupinou další plány? Vidíte oblasti, ve kterých se chcete dál rozvíjet?
Plán je jednoznačný: udržet kvalitu v péči o děti i o zaměstnance. Na další školní rok bych ráda prohloubila kvalifikaci zaměstnanců ve dvou oblastech. Tou první je komplexní systém „cvičení“, protože rozvoj motoriky má vliv na celkový rozvoj dítěte. Dalším cílem je získání kvalifikace logopedického asistenta. Ráda bych se také zaměřila na vzdělávání rodičů. Bez informování a spolupráce s rodinou je úspěch mnohem nižší.
Co děláte, když zrovna nejste s dětmi? Jak si dobíjíte baterky?
Když děláte svou práci srdcem, tak prací vlastně pořád žijete. Myslím hledáním inspirace a čtením zajímavých publikací, věnujících se pedagogice, a novým aktivitám. Vídám to i u některých učitelek mateřských a základních škol – jak vidí pole s obilím, kukuřici, šípkový keř nebo kaštany, tak jsou šťastné a doma mají sklady materiálu a rozšiřující se portfolia „nápadníčků“. V létě pracuji na několika příměstských táborech a děti mi neskutečně dobíjejí baterky. Když byly mé děti malé, bylo pro mne nejdůležitější trávit s nimi čas a vymýšlet jim výlety a aktivity. Teď jsou děti velké a tak mi zbývá čas i na mé oblíbené čtení.
Vidím na vás, že byste ráda ještě něco dodala…
Potěšilo by mě, kdyby se tu zmínilo, že naše centrum je především o lidech, ne o mně. Ráda bych využila této příležitosti k tomu, abych poděkovala svým nejbližším spolupracovnicím: Ivetě Doležalové, Janě Ryklové, Jitce Hafeezové a Radce Csémi. Bez nich by nic nebylo takové, jaké je.