Když o děti pečuje muž s nadhledem

Školka tety Lenky vznikla před sedmi lety v brněnské městské části Bystrc, když si Lenka Ratajská pronajala bývalý školnický byt při základní škole, vzala si půjčku a s pomocí celé rodiny ho přestavěla na školku rodinného typu pro 12 dětí.  „Protože žádná z mých kolegyň nechtěla opustit svoje jistoty finančního zajištění ve státní sféře, oslovila jsem z recese svého muže Romana, který v té době hledal také změnu v zaměstnání, zda mi nechce dělat strejdu ve školce, On se k mému údivu pro tuto myšlenku nadchnul,“ usmívá se Lenka Ratajská nad začátky svého podnikání.

Hlavním impulsem do začátku byl, jak už to bývá, nedostatek míst pro děti ve školkách v Bystrci, kde Lenka Ratajská se svou rodinou bydlela a 17 let pracovala ve funkci ředitelky státní MŠ. „Dalším velkým impulsem byla únava z funkce, která se stále více odvracela od toho, co jsem vždy dělala ráda a snad i dobře – od přímé práce s malými dětmi. Přibývalo administrativy a byrokracie a stále více času jsem trávila ve školce doháněním všech možných restů v podobě tabulek a výkazů. Protože jsem člověk, který potřebuje mít před sebou nějaké výzvy, které mě posunou dál, zariskovala jsem a šla do toho,“ dodává Lenka Ratajská.

Žádný začátek ale není jednoduchý. „Založením školky se úplně změnil náš životní rytmus. Protože jsme oba předtím pracovali ve vedoucí funkci (já ředitelka MŠ s 15 zaměstnanci, Roman vedoucí lisovny plastů s 30 zaměstnanci), potkávali jsem se doma jen večer. Najednou jsme spolu trávili 24 hodin denně,“ popisuje jedno z počátečních úskalí Lenka Ratajská. V té době se navíc celá rodina přestěhovala z Brna na vesnici a trvalo půl roku, než se podařilo kapacitu školky naplnit. Změn tedy bylo více než dost. „Protože jsme si nemohli dovolit žádného zaměstnance, byli jsme ve školce 10 hodin denně. Ale našli jsme společná témata a náš vztah to po 25 letech manželství hodně posílilo,“popisuje paní Ratajská i pozitivní stránku.

Strejda Roman se stal ve školce jedním  z významných marketingových tahů a poskytl k Lenčině letité praxi s dětmi  mužský nadhled, se kterým usměrňoval některé její postoje ze státního školství. A jak to tedy vypadá v běžném provozu, když strejda Roman „fušuje do řemesla“, které je spíše doménou žen? „Dokázal se s kluky i holčičkami na oko prát, dělal s nimi blbiny a často mi je rozdováděné předával se slovy a teď dělej, co umíš. Má přirozenou autoritu a i malé děti si ho brzy oblíbí,“ popisuje mužský přístup paní Ratajská.

Ve školce manželé využívají Montessori pedagogiku, ke které se dostali,  když se jim narodila vnoučata. „Nejprve jsme trochu nedůvěřivě nahlíželi na jejich výchovu, ale respektovali jsme rozhodnutí syna a snachy vychovávat je v duchu myšlenek Marie Montessori. Postupně jsem se i já nadchla možností vybudovat pro děti ve školce připravené prostředí pro přirozený rozvoj jejich dovedností s respektujícím přístupem,“ vysvětluje Lenka Ratajská, jak se s přístupem Montessori poprvé seznámila.

Před dvěma lety Lenka Ratajská přišla na možnost financování svého provozu pomocí dotačních programů EU. „Protože o naši školku byl velký zájem, rozhodli jsme se s manželem  využít dotačních programů a vybudovat ještě jedno zařízení pro děti od 18 měsíců do tří let. Školka tety Lenky prošla transformací na dětskou skupinu a manžel s pomocí dvou tet provozuje jesličky. Protože ale nemá potřebnou kvalifikaci, chodí už jen na návštěvy. Jeho hlavní pracovní náplní je nyní péče o děti, které máme svěřené do péče jako pěstouni na přechodnou dobu,“ dodává Lenka Ratajská.

Vzhledem k velkému zájmu nyní paní Ratajská buduje s finanční pomocí přátel další zařízení v Bystrci. „Snad se nám jej podaří od prosince nebo ledna otevřít. Rádi bychom využili možnosti dotačních programů, vzhledem k podmínkám dotace ale již budou všechny zařízení fungovat jako registrované dětské skupiny. Nevýhodou je to, že můžeme přijímat pouze děti, jejichž rodiče splňují podmínky dotačního programu.“

A co vzkazuje těm, co s dětskou skupinou teprve začínají? „Začátky bývají těžké a bez dotačních programů i finančně náročné, ale já svého rozhodnutí nelituji. Mám možnost vzdělávat děti trochu jinak a jsem ráda, že přibývá rodičů, kteří to cítí stejně.“

Za rozhovor děkujeme Lence a Romanovi Ratajským (na tablu níže postavičky vlevo nahoře).