Je provoz jeslí pro děti od tří měsíců mezinárodní zločin, nebo naprosto běžná praxe nutná pro lepší zapojení matek na trh práce? Jak si stojí Česká republika v mezinárodním srovnání? Jak může vypadat zařízení pro děti do tří let zařízené dle pedagogiky Montessori a jak v něm probíhá běžný den? A jaká opatření v oblasti předškolní péče a slaďování rodinného a pracovního života chystá MPSV?
To jsou jen některá z témat mezinárodní konference Aktuální trendy v předškolní péči o děti do 3 let, kterou pod záštitou Mgr. Ing. Ireny Ropkové, radní hl. m. Prahy pro oblast školství a evropských fondů, uspořádala organizace Family and Job pod hlavičkou své sítě Moje dětská skupina.
Po přivítání hostů ze strany organizátorů a Mgr. Šárky Fila Tomanové z odboru evropských fondů pražského magistrátu konferenci zahájila mezinárodní debata pořádaná v rámci mezinárodního projektu ProChil: Professional Childcare in European Nurseries. Panelisté ze Švédska, Španělska, Řecka, Belgie a Velké Británie diskutovali jednak nad možnostmi zapojení rodičů na pracovní trh, jednak nad různými formami zajištění předškolní péče.
Jesličky pro děti od tří měsíců vs. 4letá rodičovská dovolená
Ukázalo se, že rozdíly v této oblasti jsou mezi jednotlivými státy markantní. Česká republika má jednu z nejdelších rodičovských dovolených v Evropě a naopak nejmenší procento dětí do tří let umístěných v zařízeních předškolní péče. Zatímco umísťování dvouletých dětí do školek vzbuzuje u nás vášnivou diskusi, například v Belgii i ve Španělsku dávají matky do jeslí děti běžně již před dosažením věku 6 měsíců.
„V Belgii se o tomto nevede vůbec žádná veřejná debata. Myslím, že je to dáno především důvěrou v kvalitu zařízení. Matky nepochybují o tom, že o jejich děti bude perfektně postaráno, jesličky přistupují ke každému dítěti individuálně,“ říká Monique van Boom z belgické Karel de Grote University College. „Matky mohou děti chodit kojit nebo nechávat v jesličkách své mateřské mléko, každý zaměstnavatel je povinen mít pro matky místnost uzpůsobenou pro odsávání mléka,“ vysvětluje dále, v jakých praktických aspektech se může tento trend projevit. (Ne)důvěra ve stát hraje velkou roli i podle Bo Maria Daskalov z britské MBM Training Centre. „Ženy z postkomunistických států střední a jižní Evropy státním institucím příliš nevěří, proto raději zůstávají s dětmi doma, nebo je svěřují příbuzným, v západní Evropě je to naopak,“ uvádí.
S tím souhlasí i Elida Kalpogianni z řecké neziskové organizace Playing. „V Řecku jsou ženy často nuceny vracet se brzy do práce z ekonomických důvodů. Není zde ale dostatek zařízení, ve kterých by se o děti mohli postarat, a tak velkou roli hraje vzájemná výpomoc rodin, případně hlídání prarodičů.“
Na zajímavý koncept otcovské dovolené upozornila Anna Maderner ze Švédska: „Švédští otcové mají nárok na 90 dní placené otcovské dovolené. Ta nelze převést na matku, pokud se ji tedy otec rozhodne nevyčerpat, tak propadá.“ Takových případů je ale minimum. „Otcové mohou tyto dny vybrat najednou nebo i postupně, a to až do 12 let dítěte. Využití je tedy různé – od péče o nemocného potomka, po společné trávení letních prázdnin,“ upřesňuje Anna.
Péče, nebo vzdělávání? Montessori a další přístupy
Po skončení debaty získali prostor pro dotazy také účastníci z publika. Řeč přišla i na různé vzdělávací programy, které jsou v předškolních zařízeních aplikovány a na tzv. nevýchovu. Slovo si vzala Elida Kapogianni, která představila cíle Playing v Řecku. „Při práci s rodiči vnímáme, že na děti jsou kladeny stále větší nároky v oblasti toho, co se vše mají naučit, jaké všechny aktivity mají v rámci týdne absolvovat. Snažíme se přesvědčit rodiče a učitele o důležitosti volné hry pro hru samotnou, chceme dát dětem více volnosti, aby samy přišly na to, co je baví.“
Na toto téma navázala Mgr. Dita Dlouhá, ředitelka Montessori ČR, se svou přednáškou „Chceme poznat svět – nahlédnutí do Montessori jesliček“. Dita poutavým způsobem přiblížila základní principy Montessori pedagogiky a přednášku doplnila o video příspěvek, na kterém účastníci viděli praktikování Montessori principů i práci s Montessori materiálem. „Vidím velký smysl v tomto přístupu k dětem, který je láskyplný, dává jasné hranice, vychovává ke svobodě společně se zodpovědností, učí děti myslet i vnímat sebe sama i okolní svět s respektem a úctou. A ještě větší smysl mi dává otevřenost tohoto přístupu a to, že i dospělí se díky dětem mají možnost znovu rozpomenout na to, co již možná někteří z nich zapomněli – být tady a teď, dělat věci, které dávají smysl, užívat si život plnými doušky a radovat se z těch nejobyčejnějších věcí,“ říká Mgr. Dlouhá a po její prezentaci s ní nezbývá než souhlasit.
Rodinná politika – kam směřuje ČR?
Další vystupující v druhém bloku byla Mgr. Martina Štěpánková Štýbrová, vedoucí oddělení koncepce rodinné politiky MPSV, která představila aktuální rodinnou koncepci MPSV (ke stažení zde).
V oblasti předškolní péče prosadila Sobotkova vláda od roku 2014 především zavedení dětských skupin (zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině), pilotní ověření nové služby péče o děti v rámci systémového projektu Mikrojesle a garanci míst v mateřské škole pro dvouleté děti od roku 2020. V rámci snah o zapojení otce do péče je součástí koncepce rodinné politiky i týden volna pro otce v šestinedělí s podporou ve výši 70 % denního vyměřovacího základu.
Účastníky konference z řad provozovatelů dětských skupin samozřejmě zajímalo především budoucí financování dětských skupin po skončení dotací z Evropské unie, tedy po roce 2020. Mgr. Štýbrová účastníky konference ujistila, že ministerstvo chce dětské skupiny nadále podporovat a intenzivně řeší, jakým způsobem bude probíhat jejich financování. V současné době však není forma budoucího financování známa.
„Právě teď je ta správná doba se k tématu veřejně vyjadřovat,“ řekla v navazující diskusi bývalá poslankyně za ČSSD Zuzana Kailová. Sdružení typu Moje dětská skupina podle ní může dětským skupinám pomoci být více slyšet, důležité je ale také individuálně se obracet na jednotlivé poslance a informovat je o stávající situaci. „Příklad si můžete vzít z lesních školek, které si vymohly bezprecedentní výjimky ze zákona,“ dodává Kailová.
Trendy a cíle versus něha, předškolní zařízení versus máma
Posledním vystoupením na konferenci byla přednáška PhDr. Marka Hermana, vysokoškolského pedagoga a autora knihy Najděte si svého marťana. „Slyšel jsem tu o trendech, cílech a opatřeních, ale zatím nic o mámě, něžném pohlazení nebo o vůni, kde zůstaly?“ zeptal se Herman na začátku své sugestivní prezentace. Děti do tří let by podle něj měly čas trávit především se svou mámou, pokud je nutné, aby navštěvovaly školku či jesličky, pak je potřeba alespoň ctít zásadu „poprvé s mámou“.
„Cílem naší společnosti by nemělo být odkládání tříměsíčních kojenců do jeslí, ale podporovat sdílené a zkrácené úvazky, práci z domova, rozvíjet komunitní a mateřská centra,“ říká Herman. Jeho přednáška přinesla velký ohlas a účastníci konference včetně zahraničních hostů se živě zapojili do debaty, která následovala.
Tímto bychom rádi poděkovali všem přednášejícím i účastníkům konference a těšíme se na shledání na dalším ročníku!
Za tým Family and Job zpracovala Štěpánka Těžká (stepanka.tezka@gmail.com).
Napsali o konferenci: