Limit 46 hodin měsíčně pro docházku dětí do dvou let? Co vy na to?

Dle aktuálně platných zákonů rodič, který čerpá rodičovský příspěvek, nesmí umístit své dítě do kolektivního zařízení na dobu delší než 46 hodin měsíčně, jinak o dávku přijde.

(Viz např. https://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/rodicovsky_prisp)

Stále častěji se na nás obracejí členové Asociace s tím, že toto omezení jim působí problémy a byli by proto pro jeho zrušení. Některými rodiči či provozovateli je omezení vnímáno jako diskriminační.

46 hodin měsíčně odpovídá velmi malému úvazku, péče o dítě v tomto rozsahu neumožní rodičům najít si zaměstnání. Rodiče si stěžují, že jim zaměstnavatelé neradi vycházejí vstříc s úpravou pracovní doby. Pracovní místa v této podobě v podstatě neexistují. I když zaměstnavatelé podporují návrat matky do práce před 2. rokem dítěte (je to levnější než školit nového zaměstnance), nedokážou rodičovský příspěvek kompenzovat mzdou – to dělá matky dětí do 2 let příliš drahými zaměstnanci a znesnadňuje work-life balance. Práce pod 46 hod měsíčně není pro zaměstnavatele zajímavá, minimum je 60 hod., optimim je 80 hod týdně, kdy poloviční úvazek už uplatnění na trhu práce zvedá

Limit je omezující i pro OSVČ, kteří přicházejí o svoje klienty. V mnoha případech jsou na tom OSVČ po zaplacení odvodů finančně stejně, jako kdyby nepracovali vůbec.

Neformální možnosti péče jsou omezené – prarodiče jsou často sami aktivní na trhu práce a chůvy jsou finančně nedostupné.

Na naši výzvu se na nás obrátilo celkem 21 provozovatelů dětských skupin – našich členů, kteří si udělali čas a zaslali nám svůj názor na výše uvedené omezení a zprostředkovali nám také pohledy rodičů využívajících dětské skupiny:

  • „Pokud řeší rodina hypotéku, rodičovský příspěvek je natolik nízký, že matky do práce nastoupit musí. Doba 46 hodin je pro ně velmi limitující a finančně neefektivní. Zaměstnavatelé takto nízké úvazky téměř nenabízí, případně nabízí za nevýhodných podmínek. Pak nastává rozhodování, zda zůstat doma a dostat se do finanční krize, nebo svoje dítě svěřit nekvalifikované osobě za mnohem dražší službu (což podporuje rovněž šedou ekonomiku).“ Ludmila Almová, Jesle u Babičky, Hodonín
  • „Omezení 46 hodin je velmi limitující pro pro zaměstnance na výzkumných pozicích, kde někdy nelze práci s touto podmínkou skloubit tak, aby to znamenalo skutečné sladění pracovního a rodinného života. I na dalších pozicích, které fungují „projektově“, potřebují někdy využít rodiče větší časovou dotaci služby a v dalším měsíci například zase menší.“ Magdalena Zavadilová (Dušáková), Kvítek – dětská skupina Jihočeské univerzity, České Budějovice
  • „Mezi rodiči, kteří se zajímají o naše služby, se tato situace týká poměrně malého procenta, ale poměrně dost maminek si docházku rozmyslelo právě z toho důvodu, že jsme jim nebyli schopni nabídnout pravidelnou docházku. Ve většině případů šlo o matky samoživitelky, které hledají způsob jak si přivydělat a při tom mít o dítě postaráno.“ Roman Jiroušek, Jesličky a Mateřská škola Landie, Říčany
  • „Již od samotného počátku byla podpora dětských skupin postavena na tom, že je potřeba poskytnout rodičům, především pak matkám, možnost vrátit se do zaměstnání v době, kdy jsou děti malé, a umožnit jim pracovat i na částečné úvazky. Je pak vždy na konkrétním rodiči nastavení toho, jakou dobu bude v práci a jakou dobu se bude věnovat svému dítěti. Jakoukoliv snahu státu o regulaci v tomto ohledu považuji za naprosto zbytečnou a omezující. Nevidím k ní žádný důvod, proč by měl stát zasahovat do tohoto rozhodnutí každého rodiče.
  • Rozsah docházky je s přihlédnutím k výše uvedenému vždy sjednán mezi poskytovatelem služby a rodičem. Pokud rodič pracuje na částečný úvazek, pak se většinou jedná o poloviční úvazek, kdy je např. 2 až 3 dny v práci a 2 až 3 dny doma. Při omezení 46 hodin by to znamenalo, že rodič může pracovat „pouze“ 5 dnů. Takové omezení nemá žádnou logiku, jelikož na 5 dnů v měsíci žádný zaměstnavatel (a to ani stát) nevezme rodiče do zaměstnání a zcela se tím ztratí cíl, pro který byly dětské skupiny v takovém rozsahu ze strany státu podporovány.“ Radka Bláhová, Rodinné centrum Parníček, Lysá nad Labem

 

  • „Opatření je omezující. Je potřeba přihlédnout k individuální připravenosti dítěte. I pokud děti zvládají adaptaci velmi dobře a kolektiv jim svědčí, jsou limitované na jeden den maximálně dva dny v týdnu, přitom maminka, která pracuje nebo aktivně hledá práci, mnohdy potřebuje i častější návštěvy svého dítěte v dětské skupině. Maminky nechtějí dítě do zařízení dávat, aby nepřišly o nárok na příspěvek, pro provozovatele dětské skupiny pak vzniká jakási povinnost si hodiny u dětí do dvou let mimo základní evidenci hlídat a propočítávat. V současnosti řešíme tuto situaci také v námi provozovaných mikrojeslích.“ Martina Kovalčíková, Aktiváček, Zlín
  • „Jestliže si někdo vybere DS jako alternativu v případě, že studuje či se vrací zpět do práce, je naprosto nedostačující, aby mohl dát dítě 2×3 hodiny týdně do DS. Rodič tedy využije raději hlídání někoho, kdo dochází do domu, byť je to o něco finančně nákladnější, ale zůstane mu rodičovský příspěvek. Např. pokud je dítě doma s chůvou, může rodič vydat rodičovský příspěvek 7 500 Kč na chůvu, nemusí platit školné, dopravu dítěte do dětské skupiny. Pokud dá dítě do dětské skupiny, o rodičovský příspěvek přijde a musí platit školkovné ze svého. Každá maminka umí počítat. Možná maminky z velkých měst to vidí jinak, ale my jsme z oblasti, kde je vysoké procento maminek samoživitelek, které počítají každou korunu, my jako dětská skupina bohužel úspěch u těchto maminek nemáme.“ Jarmila Branichová, DS Monty, Čermná ve Slezsku
  • „Netíží nás to ani tak při provozování dětských skupin, ale spíše na provozu mikrojeslí. Každý školní rok máme 1 až 2 děti, kde musíme s rodiči počet hodin sledovat, a je též pravdou, že některé rodiče to odradí od docházky v oficiálním zařízení a hledají jiné druhy hlídání, které by komplexně pokrylo jejich potřeby.“ Iva Novotná, Brandýský Matýsek, Brandýs nad Labem
  • „Dotace na nově vzniklé DS a jejich další provoz jsou zaměřeny na rodiče – podporují návrat po RD, zkrácené a částečné úvazky – toto vše pak omezení na 46 hodin měsíčně popírá a omezuje. Mám za to, že toto omezení je dané historicky z doby, kdy byla úplně jiná forma čerpání MD a RD. Omezuje to hlavně rodiče – nepomáhá jim to v návratu na pracovní trh, protože s tímto omezením jim to jejich situaci nevyřeší  (46 hod. měsíčně je pro rodiče tak minimální úvazek, to vychází na práci 1 týden v měsíci). Někteří rodiče, hlavně cizinci, vůbec netuší, že nějaké takové omezení je, a jsou opravdu nemile překvapeni a zaskočeni (mnohdy už mají „vyřešenu“ práci, nástup, podepsanou smlouvou apod.) Rodiče, kteří o tom vědí, se mnohdy ani nepokoušejí dát dítě dříve než ve 2 letech do zařízení, protože s tímto omezením je pro ně nemožní hledat si práci nebo je to pro zaměstnavatele nedostačující.“ Markéta Sudová, Smartbaby, Brno
  • „Děti madší 2 let z důvodů omezené docházky nepřijímáme. 46 hodin měsíčně činí při 20 pracovních dnech měsíčně pouze 2,3h na den – to pro maminky to nic neřeší.“ Andrea Fantová, Čtyřlístek mini, z. s., Most
  • „Dětí, které jsou mladší 2 let, máme většinou cca 10 za kalendářní rok (většinou k nám nastupují až ve 2 letech). Každý měsíc vyplňujeme potvrzení pro ÚP o tom, že dítě nenavštěvovalo školku více než 46 h v měsíci, pravdivost zkontrolujeme v našem rezervačním systému.“ Alena Nováková, Centrum D8, Roudnice nad Labem
  • „Vzhledem k tomu, že DS vznikly právě pro děti od 1 roku (zákon to přímo říká), nařízení nám přijde jako nesmyslné. Omezuje spoustu maminek, které chtěly k nám dát své dítě, neboť získaly práci na částečný úvazek. Omezuje to i samotnou DS, neboť tyto děti musíme brát jen maximálně 2krát týdně, abychom nepřekročili stanovený limit. Každá DS, která bojuje o zaplněnost a děti, pak logicky dá přednost dětem se stabilní a celodenní docházkou. Tímto jsou rodiče dětí do 2 let značně omezeni, stejně jako i DS. Nehledě na to, že tito rodiče nedávají dítě do státního zařízení, nemají tuto péči zadarmo, ale hradí si školné v DS naprosto stejně jako rodiče více než 2letých dětí.“ Ivana Zelinová, Školička na farmě – Sluneční zahrada, Ostrava
  • „Jakékoliv omezení docházky dětí počtem hodin při současném zachování modelu, že jsou peníze vázané na obsazenost, považuji za omezující a diskriminační opatření. Jestli jsou zařízení poskytující péči o děti ve formě dětské skupiny tlačeny do toho, že musí zajistit obsazenost zařízení, nelze je zároveň svazovat tím, že děti určitého věku mohou do zařízení chodit jen po omezenou dobu. Dětská skupina je určená pro děti od 1 roku věku, takže v tomto jdou jednotlivá zákonná opatření v podstatě proti sobě.
  • Rovněž pro provozovatele zařízení péče o děti se rodič, který bude dávat své dítě do zařízení „jen“ 5 dnů v týdnu  stane nezajímavým, protože z hlediska obsazenosti potřebuje mít poskytovatel služby v zařízení zařazeného rodiče, který bude zařízení přeci jen využívat častěji. Také je třeba zohlednit, že menší děti jsou častěji nemocné, tudíž pokud by chodilo jen 4x až 5x za měsíc, je velice pravděpodobné, že by jeho docházka nakonec byla mnohem nižší, jelikož by bylo nemocné a do zařízení by stejně nedocházelo.“ Radka Bláhová, Rodinné centrum Parníček, Lysá nad Labem
  • „Dětské skupiny přijímají děti už od 1 roku a pro poskytovatele služby péče o dítě v DS je limit 46 hod. u mladších 2 let opravdu omezující. Administrativy kolem přijetí dítěte je spousta, musí mít vlastní povlečení apod. Poskytovatelům se nevyplácí přijímat děti jen na 46 hod. měsíčně. Poskytovatelé přirozeně dají přednost dětem, které docházejí na větší počet hodin. Takže rodiče dětí v místech, kde je ve školkách přetlak, toto nařízení nepřímo znevýhodňuje.“ Kate Trávníčková, Školička Šídlo, Ostrava

 Štěpánka Mašlárová
stepanka.maslarova@gmail.com
Asociace provozovatelů dětských skupin a mikrojeslí