Dětské skupiny dnes balancují na hraně finanční udržitelnosti. Systém jejich financování stojí na kombinaci státního příspěvku a úhrad od rodičů, od nichž vyžaduje výrazně vyšší finanční spoluúčast než mateřské školy. Dětské skupiny si ale musí zachovávat neziskový charakter, u dětí do tří let je tedy rodičovský příspěvek zastropován zákonem. Zároveň je státní příspěvek vyplácen zpětně na měsíční bázi a závisí na obsazení každého jednotlivého kapacitního místa. Každý výpadek docházky tak znamená okamžitou finanční trhlinu, přičemž výše státního příspěvku neodpovídá reálné nákladovosti provozu.
Současný model financování dětských skupin dokáže pokrýt pouze základní provoz dětské skupiny v ideálních podmínkách. Zcela však selhává při reakci na demografické výkyvy či ekonomické tlaky a znemožňuje provozovatelům dlouhodobě plánovat i investovat do rozvoje. Chceme-li, aby dětské skupiny představovaly stabilní, široce dostupnou a moderní službu, musíme architekturu jejich financování modernizovat. Na základě zkušeností z praxe a současného demografického a hospodářského vývoje navrhujeme tři klíčová opatření:
- Odpovídající normativ pro nejmladší děti (6–18 měsíců)
Věkový průměr dětí v dětské skupině v posledních letech klesá a vše naznačuje, že tento trend bude i nadále pokračovat. Péče o kojence a nejmladší batolata je však nesrovnatelně náročnější a vyžaduje více personálu. Současný zákonný standard (1 pečující osoba na 6 dětí) je u této věkové skupiny neudržitelný. Navrhujeme tedy úpravu personálního poměru na 1:4 a zavedení denního normativu ve výši minimálně 2,5násobku oproti starším dětem, což pokryje reálné mzdové a provozní nároky na nejranější péči.
- Cenová mapa ČR pro spravedlivou podporu
Rovný státní příspěvek zní spravedlivě, ignoruje však zásadní regionální a strukturální rozdíly. Provozovatelé ve velkých městech mají výrazně vyšší náklady na udržení prostor a zaměstnanců než provozovatelé v malých obcích. Na rozdíl od obecních dětských skupin nemohou soukromí poskytovatelé spoléhat na případnou finanční oporu u obcí. Zavedení Cenové mapy ČR by umožnilo odstupňovat státní podporu i stropy rodičovských úhrad tak, aby všechny dětské skupiny získaly rovnou šanci investovat do kvality bez ohledu na typ zřizovatele nebo svou adresu.
- Měkké dotace po vzoru školských „šablon“
Veřejné i soukromé školy běžně využívají tzv. šablony, tj. malé dotační výzvy, které slouží k rozvoji kvality výuky a personálnímu posílení škol. Dětské skupiny však k podobným systémovým nástrojům přístup nemají, přestože jsou dnes již nedílnou součástí systému předškolního vzdělávání a péče. Zpřístupnění obdobné podpory dětským skupinám by umožnilo:
-
-
- Personální posílení: Možnost financovat asistenty či speciální pedagogy.
- Odborný růst personálu: Soustavné vzdělávání a profesní rozvoj pečujících osob.
- Obnova a inovace: Prostředky na obnovu materiálního vybavení a zavádění inovativních výchovně-vzdělávacích aktivit.
-
Cílem těchto reformních kroků je vytvořit finanční ekosystém, který dětským skupinám zajistí provozní jistotu i prostor pro rozvoj. Propojení věkově odstupňovaných normativů, regionálního zohlednění nákladů a rozvojových dotací vytvoří udržitelný rámec, ze kterého budou dlouhodobě profitovat rodiny, poskytovatelé i veřejný rozpočet.