Raná péče a předškolní vzdělávání hrají zásadní roli ve vývoji dítěte. Pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) to platí dvojnásob.
Mezi děti se SVP se řadí děti se zdravotním postižením (např. děti s tělesnými, smyslovými, mentálními či kombinovanými hendikepy, děti s poruchami autistického spektra) a zdravotním znevýhodněním (např. děti se vzácným onemocněním, duševním onemocněním, s diabetes), dále děti z odlišného kulturního prostředí nebo s odlišnými životními podmínkami (např. děti sociálně znevýhodněné, děti s odlišným mateřským jazykem, děti traumatizované) a děti nadané. Nejčastěji se v běžných školách vzdělávají děti s některým druhem neurovývojového oslabení.[1]
Ze statistik MŠMT vyplývá, že děti se speciálními vzdělávacími potřebami, tj. děti, které prošly potřebnou diagnostikou, představují přibližně 6 % dětí v mateřských školách, z toho polovina se vzdělává v běžných třídách s využitím podpůrných opatření. Jejich zastoupení však v průběhu let roste – od školního roku 2021/2022 došlo k navýšení počtu tříd s přítomnými dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami o 10 %.
Odborníci v oblasti speciální pedagogiky a dětské psychologie se shodují, že v případě dětí se SVP je včasná péče klíčová. Do 3 let věku je mozek dítěte nejtvárnější a umožňuje jistou míru modifikace geneticky daných předpokladů. Děti s neurovývojovým oslabením mohou díky včasné pomoci úspěšně překonat své obtíže před nástupem do základní školy. Děti se zdravotním postižením či znevýhodněním se zase mohou těšit ze společnosti jiných dětí a nebýt tak zbytečně vyčleňovány.
Dětské skupiny jsou ideálním prostředím pro práci se specifickými potřebami dětí
Díky menším kolektivům, rodinnému prostředí a vyššímu poměru pečujících osob na počet dětí jsou dětské skupiny ideálním prostředím pro rozvoj a integraci dětí se SVP. Docházka do dětské skupiny dítěti zajistí potřebnou individualizovanou podporu.
Přesto dětské skupiny narážejí na zásadní systémovou bariéru: na rozdíl od mateřských škol nemají nárok na žádnou cílenou finanční podporu ze strany státu pro práci s těmito dětmi a rodiče dětí nemohou v dětské skupině uplatnit doporučená podpůrná opatření.
Provozovatelé tak často čelí dilematu, zda dítě se speciálními potřebami přijmout a hradit zvýšené náklady z vlastních zdrojů, nebo ho z kapacitních a finančních důvodů odmítnout. Řešením může být jen systémová změna přístupu ke specifickým potřebám dětí, která vyžaduje následující opatření:
- Podpora včasné diagnostiky
Včasná diagnostika dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) představuje klíčový prvek moderní inkluzivní pedagogiky. Smyslem přitom není dítě nálepkovat nebo vyčleňovat z kolektivu, ale včas rozpoznat jeho individuální potřeby a poskytnout mu účinnou podporu.
Specifické vzdělávací potřeby nejčastěji vyplavou na povrch v obdobích, kdy se výrazně mění nároky na dítě – např. při přechodu z výhradně domácí péče do dětské skupiny. Většina neurovývojových oslabení či vad se projevuje již ve velmi raném věku. Pečující osoby v dětské skupikně, které jsou v denním kontaktu s dětmi, mají jedinečnou možnost pozorovat dítě v kolektivu a včas zachytit první signály obtíží. Urychlí tím proces diagnostiky a následně mohou rychle zavést potřebná podpůrná opatření.
- Vyšší normativ pro děti se SVP v dětské skupině
Včasnou a účinnou podporu dětem se speciálními potřebami umožní zavedení zvláštního normativu pro děti se speciálními potřebami, ideálně ve výši trojnásobku běžného normativu pro starší děti.
Tato částka vychází z reálných kalkulací nákladů. Stanovený koeficient odpovídá nejnižším sazbám odměny za práci asistenta pedagoga v časové dotaci 20 hodin týdně. V praxi to provozovateli umožní využít finanční prostředky podle konkrétních potřeb daného dítěte:
- Financování asistenta pedagoga: Pokrytí nákladů na poloviční úvazek pečující osoby navíc, která se může dítěti se SVP věnovat individuálně během klíčových částí dne.
- Odborné vzdělávání personálu: Úhrada specializovaných kurzů pro pečující osoby (např. logopedické minimum, kurzy rozvoje komunikace, práce s dětmi na autistickém spektru).
- Nákup pomůcek a vybavení: Pořízení kompenzačních, ergoterapeutických či polohovacích pomůcek a rozvíjejících hračkových sad na míru.
Nárok na čerpání vyššího normativu pro děti se speciálními potřebami byl měl být umožněn nejen na základě doporučení pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra. V případě dětí ve věku od 2 do 4 let, kdy je takřka nereálné takové doporučení získat, je velmi žádoucí umožnit čerpání vyššího normativu na základě doporučení ošetřujícího pediatra podloženého posudkem odborného lékaře (např. dětský neurolog, klinický logoped, foniatr, ORL, pedopsychiatr, diabetolog apod.), který konstatuje relevantní zdravotní oslabení či podezření na neurovývojové oslabení, které vyžaduje poskytnutí podpůrných opatření. Možnost čerpání vyššího normativu na děti se speciálními potřebami v dětské skupině i na základě suspektního posudku lékaře tedy zajistí odbornou podporu pro dítě v jeho nejcitlivějším období vývoje a může tak mít zásadní vliv na jeho další prospívání.
Investice do včasné diagnostiky a intervence má zásadní celospolečenský dopad. Pokud dítě získá odpovídající podporu včas, výrazně se zvyšuje šance, že úspěšně zvládne povinnou školní docházku a v dospělosti se plnohodnotně zapojí do společnosti. Místo pasivního čekání na to, až se problémy plně projeví, je proto nutné nahlížet na ranou diagnostiku jako na preventivní nástroj, který dítěti otevírá dveře k rozvoji jeho plného potenciálu.