Martin Hakauf je již šestým rokem starostou obce Panenské Břežany, krátce po svém zvolení do funkce ovšem musel řešit poměrně závažný problém, a to nedostatečnou kapacitu předškolní péče ve vesnici, kde žije 660 obyvatel. Vedení obce neotálelo a ihned se začalo problému věnovat. V roce 2020 jako zřizovatel otevřelo v budově zrekonstruovaného obecního úřadu dětskou skupinu, o jejíž služby je dnes obrovský zájem i mezi přespolními.
Vaše uskupení vyhrálo v roce 2018 v Panenských Břežanech komunální volby a na vás s příchodem do úřadu tak trochu vypadl kostlivec ze skříně, který odstartoval příběh vaší dětské skupiny. Řekl byste nám o tom víc?
Do vedení obce jsme se dostali koncem roku, tedy v hektické době sestavování rozpočtu na další rok, a do toho jsme se museli začít rozkoukávat, co nám naši předchůdci zanechali a s čím se budeme muset poprat. Jedním z problémů, který jsme odhalili, byl nedobrý předpoklad vývoje počtu dětí, které mají nárok na místo v naší mateřské škole a zřejmě se do ní budou hlásit. MŠ má kapacitu 20 míst, v roce 2019 měla odejít jen hrstka předškoláků a bylo evidentní, že se mnoho dětí do školky příští rok prostě nedostane. A to nejen tříletých, ale i čtyřletých!
Jaký jste tedy zvolili postup?
Věděli jsme, že pokud to nezačneme okamžitě řešit, vyvolá to u řady rodičů v budoucnu velké rozhořčení a nám to přidělá starosti, co s dětmi, které se do školky nedostanou. Postavit novou školku nebo rozšířit tu stávající nepřipadalo vzhledem k prostorovým či majetkovým možnostem v úvahu, jako nejideálnější řešení z hlediska peněz i času se tak jevilo zřízení dětské skupiny. Prázdná budova úřadu, který se před pár lety přestěhoval do sousední novostavby, nabízela perfektní podmínky pro její fungování. Vyřešili jsme tak dva problémy naráz: zajistili jsme místo pro nejmenší a navíc jsme vdechli život nepoužívané budově a nemuseli jsme vymýšlet, co s ní dál budeme dělat.
Jak dlouho poté, co padlo rozhodnutí, že zřídíte obecní dětskou skupinu, do ní nastoupily první děti?
Od první myšlenky (přelom 2018/19) k zahájení stavby uběhlo asi půl roku, tak dlouho trvala příprava projektové dokumentace a celý povolovací proces. Tím, že jsme adaptovali stávající budovu občanské vybavenosti, byl proces o dost jednodušší, než kdybychom stavěli na zelené louce nebo upravovali rodinný dům. V našem případě tak šlo pouze o změnu užívání stavby. Vlastní stavební práce pak trvaly zhruba 3 měsíce a na podzim 2019 bylo vše hotové. Nestihli jsme sice zářijový termín zahájení školního roku, neboť se vyskytly drobné problémy při kolaudaci stavby, ale alespoň jsme zbytek času využili pro výběr pečujících osob, které se také hned od počátku podílely na vybírání nábytku, vybavení, hraček a dalších pomůcek. Zpětně musím říct, že vzhledem k dodacím lhůtám bylo vlastně dobře, že nám kolaudace oddálila spuštění provozu, jinak by asi děti neměly na čem sedět. Smích. Skupinu jsme otevřeli v lednu 2020, kompletně vybavenou a dobře personálně zajištěnou.
Narazili jste v průběhu budování dětské skupiny nebo při jejím provozu na nějaký problém?
Největší výzvou byly staré rákosové stropy, s nimiž jsme se poměrně natrápili. Smích. Jinak jsme asi měli dost štěstí, protože jsme ze strany stavebního úřadu, hasičů či hygieny nezaznamenali žádné větší připomínky. Díky lidem, kteří se o dětskou skupinu starají, provoz perfektně funguje, což je pro nás, jako zřizovatele, samozřejmě ideální.
Jak na založení dětské skupiny reagovali místní rodiče?
Zřízením dětské skupiny jsme vyřešili problém s nedostatkem volných míst v mateřské škole, takže reakce byly pochopitelně pozitivní. Dali jsme rodičům jistotu, že nebudou muset děti složitě rozvážet do jiných obcí nebo do dražších soukromých školek a neohrozilo to ani jejich návrat do zaměstnání. Díky vedoucí dětské skupiny, která je s námi od začátku, a pečujícím osobám, má dnes naše dětská skupina v okolí poměrně silné renomé a hlásí se k nám i děti odjinud, které ale bohužel musíme odmítat, protože tak velkou kapacitu zase nemáme.
Jaké to pro vás, jako pro starostu, je sdílet budovu s dětmi? Jací jsou nejmenší sousedi?
Je to příjemné osvěžení pracovního dne, plného administrativy a dalších méně záživných úkolů. I když s dětskou skupinou sdílíme jeden dům, oba prostory jsou stavebně oddělené, provoz dětské skupiny tak nijak neruší ani důležitá pracovní jednání. S dětmi se pravidelně potkáváme před úřadem, máváme si, občas si vyslechnu nějakou vtipnou příhodu. Vyprávět by mohl i pan místostarosta, který se poslední roky v prosinci převléká do kostýmu Mikuláše a se svými pomocníky dětem ze skupiny přináší nadílku. Dětská skupina pro různé hry a pohybové aktivity využívá zasedací místnost obecního úřadu, potkáváme se tak s dětmi i na chodbě. Někdy jsou trochu hlučnější, ale to k tomu patří, člověk má alespoň pocit, že obec žije a má budoucnost.
Zkuste najít jednu věc, která vás na provozu dětské skupiny překvapila.
Víte co? Zeptáme se přímo Zuzany Bukovské, vedoucí naší dětské skupiny. Provoz a jeho vylepšování je zejména její parketa, já se vždy snažím pouze vyjít vstříc jejím návrhům.
Zuzana Bukovská: Když jsme začínali, překvapilo mě, jak vysoké nároky a požadavky jsou kladeny na dětské skupiny. Leckdy mi přišly i přísnější než pro MŠ, například počet pečujících osob. V mateřské škole může být jedna učitelka na víc než 20 dětí, v dětské skupině jedna chůva na maximálně 6 dětí, a to bez rozdílu pro jakou věkovou skupinu je určena. Nicméně před nástupem do dětské skupiny jsem mnoho let pracovala jako učitelka v mateřské školce a vidím v tomto personálním požadavku plno výhod. Vezmeme-li například v úvahu, že pedagog i chůva mají při své práci k dítěti přistupovat s respektem k jeho individuálním schopnostem a možnostem, kdo z nich má větší šanci opravdu „své“ děti poznat a tento přístup zajistit? Považuji za podstatné ze své pozice zmínit ještě další důležitý fakt. Práce s dětmi je naplňující, ale také velmi vyčerpávající. Díky své mnohaleté praxi mohu s klidným svědomím říct, že naplno se věnovat 40 hodin týdně přímé činnosti s dětmi a poté si ještě dělat přípravy, vede k rychlému „vyhoření“ pečující osoby. Musím proto poděkovat našemu zřizovateli, který si to uvědomuje a snaží se nám nastavit podobné podmínky, jako mají učitelé v mateřské škole.
Ono to už víceméně zaznělo, ale zkuste krátce shrnout, co vám a vaší obci založení a provozování dětské skupiny přineslo.
Mně konkrétně to přineslo o něco víc práce. Smích. Musím se zabývat nejenom financováním dětské skupiny a jejím personálním obsazením, ale i praktickými provozními záležitostmi. Také jsem se musel stát trochu odborníkem na dětské postýlky nebo hračky, které je čas od času potřeba dokoupit. I v dětské skupině je někdy potřeba něco opravit, toho se obvykle ujímáme s panem místostarostou. Máme ale v obci bezpochyby skvěle fungující službu a krásně opravený dům, který po letech našel smysluplné využití, a to je obrovský přínos.
Vnímáte, že by vznik dětské skupiny místní mezi sebou víc propojil?
Dětská skupina pravidelně spolupracuje s naší mateřskou školou, sdílejí nejenom školní zahradu, ale podnikají společně i různé výlety, navštěvují divadelní představení… Zároveň děti z dětské skupiny pořádají pro rodiče vlastní akce, například pálení čarodějnic, loučení se školním rokem či zpívání u vánočního stromečku a tím nabízejí rodičům možnost vzájemně se potkat a víc se poznat. Takže ano, vnímám.
Zvýšil se nějak zájem mladých rodin o život v Panenských Břežanech?
V naší obci, která je v blízkosti Prahy, pozorujeme velmi silný zájem o bydlení posledních zhruba 15 let. Snažíme se tento zájem brzdit různými regulacemi a omezeními, které vyplývají z územního plánu, abychom naši obec stále vnímali jako žijící vesnici a ne jako nesourodé neživé předměstí hlavního města, kam se lidé vracejí jen přespat. Zejména musíme mít na paměti, aby pro nově příchozí sousedy byla k dispozici občanská vybavenost a další infrastruktura. Zřízením dětské skupiny jsme rozšířili nabídku míst pro rodiče malých dětí. Těch, co tu žijí, i těch, co se v budoucnu přistěhují.
Splnila dětská skupina očekávání, která jste měli na začátku?
Zcela jednoznačně! Nebýt dětské skupiny, máme nejen letos, ale i předchozí čtyři roky velký problém, kam umístit 12 dětí, jejichž rodiče se potřebují vrátit do pracovního procesu. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že pro tyto rodiče je dětská skupina službou k nezaplacení.
Jaké s ní máte další plány?
Neustále u nás přibývá mladých rodin s malými dětmi, takže uvažujeme, zda by nebylo možné stávající objekt rozšířit o prostory v podkroví, abychom mohli do dětské skupiny přijmout víc dětí. Záležet bude především na technických možnostech budovy a finančních možnostech obce.
Vzpomněl byste si, kdy jste se stali členem Asociace provozovatelů dětských skupin (APDS)?
K Asociaci jsme se připojili v květnu 2020, tedy krátce po zahájení provozu. Během přípravy na otevření jsme si samozřejmě nastudovali veškerou legislativu a metodiku, nicméně v průběhu fungování dětské skupiny se občas objevila situace, pro kterou jsme hledali vhodné řešení, nebo odpovědi na otázky, a to ideálně od někoho, kdo má s provozováním dětské skupiny zkušenosti. Tak jsme narazili na síť APDS, která nás oslovila s nabídkou pomoci a tím nás motivovala ke vstupu.
Jaký pro vás má členství přínos?
Vlastně i nyní, kdy už jsme, troufnu si říct, zkušenými provozovateli, nám členství přináší nejen potřebnou podporu při řešení běžných provozních záležitostí, ale také inspiraci. Můžeme sledovat praxi v jiných dětských skupinách a dostáváme aktuální informace, co nás do budoucna čeká, neboť Asociace mimo jiné informuje i o přípravách nové legislativy spojené s fungováním dětských skupin. V neposlední řadě se prostřednictvím APDS můžeme propojit s dalšími provozovateli či odborníky. Nedávno jsme toho využili například při hledání experta, který by nám zpracoval požárně-bezpečnostní řešení v souvislosti s novou vyhláškou o požární bezpečnosti.
Na závěr se přímo nabízí tato otázka: jakými argumenty byste přesvědčil váhající zastupitele v jiných obcích, že je vybudování obecní dětské skupiny správný krok?
Pakliže kolegové řeší podobné problémy jako my, tedy jak za krátký čas zajistit další místa pro děti, je dětská skupina rozhodně tou nejlepší volbou a každému, kdo o tom byť jen uvažuje, jednoznačně doporučuji začít s přípravou. V našem případě se nakonec ukázalo, že proces zřízení tak složitý není, a pokud by se někdo obával samotného provozu, můžu s klidem říct, že se to dá zvládat i z pozice neuvolněného starosty. Je to jen o správném nastavení všech procesních záležitostí, financování a administrativy a pochopitelně o dobrém výběru vedoucí dětské skupiny, která zajistí většinu provozních záležitostí.