Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích připravila projekt financovaný OP VVV s názvem „Podpora vzájemného učení pedagogů MŠ“. Cílem tohoto projektu je zlepšit kvalitu předškolního vzdělávání tak, aby děti byly co nejlépe připravené na vstup do základní školy.
Jedním z citelných nedostatků se po zpětné vazbě ze základních škol stává čtenářská připravenost. Je to způsobeno samozřejmě dnešní dobou, kdy komunikaci v rodině i celé společnosti nahrazují digitální technologie. Tím také klesá zájem o tištěnou knihu a následně s tím spojené porozumění čtenému. Někdy mám pocit, že pohádky z knih čteme už jen my ve školkách.
Bohužel s tímto faktem jsou i spojené vady řeči a špatná výslovnost. Jak má dítě mít rádo knihu, když nerozumí slovům? Slovům však nerozumí, protože je neumí správně vyslovit. Kde jsou časy našich babiček, kdy nám uvařily „kafíčko pro děti“, vzaly nás na klín a povídaly nám, jak to bylo dříve! Večer při čtení pohádky dokázaly vymyslet ještě další zápletku navíc, a nás to pak nutilo přemýšlet o tom, jestli to tak opravdu mohlo být.
První workshop projektu byl s názvem „Čtenářská pregramotnost“. Probíhal ve třech blocích. Zcela na úvod je potřeba říct, že tomu předcházel „Kulatý stůl center podpory“, který měl za úkol oslovit pedagogy prvního stupně, učitelky mateřinek a zjistit, co je největším problémem z pohledu pedagoga na prvním stupni. Ti pak společně diskutovali, zda se dané oblasti ve školkách věnují a jakým způsobem. Čtenářská pregramotnost se ukázala společně s řečí jako největší oslabení dětí zahajujících povinnou školní docházku. U Kulatého stolu se jednotlivá setkání center vyhodnocovala a neveselý závěr asi nepřekvapí nikoho z nás. Je třeba začít v rodině. V předškolních zařízeních se snažíme dělat maximum pro zlepšení situace, ale pravdou je, že rodiče také musí „přiložit ruku k dílu“. Pedagogové z prvního stupně velmi ocenili snahu navázat vzájemnou spolupráci mezi předškolním vzděláváním a základní školou. Nechyběla ani účast inspektorek z ČŠI ze všech krajů, které sdílely téměř stejný názor. inspektorky velmi přivítaly aktivitu projektu spojenou s cíleným zaměřením na efektivní vzdělávání dětí v předškolních zařízeních a vzájemné spolupráce se základními školami.
Vzešly dva základní cíle čtenářské pregramotnosti:
- cíl je postojový – vyjadřuje vztah ke knize
- cíl je rozvíjející – který se zabývá už přímo dovednostmi, technikami čtení a jazykovým vybavením.
Postojový cíl je důležitý proto, abychom především dítě pro knihu nadchli a probudili v něm zvídavost o knihu jako takovou. A co proto můžeme udělat my pedagogové? V naší dětské skupině máme knihy uložené ve výšce očí dětí, tak aby na ně nezapomínaly. Téměř každé ráno při scházení dětí některá paní učitelka drží v ruce obrázkovou knihu a se zaujetím a pořádnou dávkou dramatizace tvoří příběh na základě vlastní fantazie podle obrázků. Je úžasné sledovat nadšení dětí, které se najednou seskupují kolem paní učitelky a radostně pomáhají s vymýšlením příběhu.
Stejným způsobem jsme pracovali i na workshopu – na některých příbězích jsme zkoušeli různé způsoby, jak přilákat a motivovat děti k příběhu a zájmu o knihu. A protože si to doba žádá, využívali jsme k tomu i digitální technologie, které navodily příběh, my jsme ho následně odehráli a zdramatizovali a závěrem jsme si vyrobili vlastní ilustrovanou knihu. Dále za pomoci „pohádkového kufříku“ jsme sledovali příběh klasické pohádky formou animovaných obrázků a my jsme následně vymýšleli další možnosti práce s daným příběhem. Zkoušeli jsme přijít na to, kolik verzí pohádky známe, kam nás může pohádka zavést a výsledkem byla zcela nová verze pohádky. Dokázali jsme přitom do aktivit začlenit chvilku logopedické prevence, rozvíjet hrubou motoriku, grafomotoriku, kresbu dítěte a navíc jsme si to maximálně užili! Jediným nedostatkem byl čas. Při pár hodinách navíc bychom dokázali udělat možná i celý projekt!
Postojový cíl musí být spojený s emocemi a prožitkem. V opačném případě dítě nebude bavit a bez pozitivního emočního prožitku se vztah ke knize utvářet nebude. Důležitá je také zpětná vazba, abychom věděli, že práce s daným příběhem dítě posunula dál, porozuměl textu a že v něm příběh vyvolal otázky, na které hledal odpověď. Je důležité pro tuto činnost připravit i příjemné prostředí, aby se děti cítily dobře.
Vyvodili jsme 109 cílů směřujících ke čtenářské pregramotnosti, 28 cílů směřovalo ke čtenářství, některé jsou již zmíněny, např. :
- vzor pedagoga
- mít knihy v dosahu dítěte
- motivovat
- utvářet prostředí
- vyvolávat emoce
Ostatních 81 cílů směřovalo přesně k tomu, co následně usnadní práci pedagogům na základních školách. Například:
- identifikovat symboly
- rozvíjet fonematické vnímání
- určit počáteční hlásku
- dokázat napodobit psané písmo
- umět napsat své jméno
A ty pak vedou následně k druhému cíli, kterým je, jak už jsem uvedla, samotná technika vedoucí ke čtení, psaní a porozumění textu.
Z toho vyplývá, že je vzájemná souvislost mezi čtením, psaním, čtenářstvím a jedno bez druhého nemůže dobře fungovat. Utvořily se nám dvě základní myšlenky:
- Když nebudeme umět číst, nemůžeme být čtenáři.
- Když nebudeme čtenáři, nepomůže nám, že umíme číst.
Z workshopu jsme si odnesli jak seznam nové moderní literatury pro děti, tak náměty na samotnou práci s knihou a příběhem. Sama za sebe musím říct, že jak samotné studium na PF JČU, tak i účast na seminářích DVPP mi dává velkou dávku inspirace pro práci s dětmi.
Ve státní školce mám 10-ti letou praxi a musím říct, že až teď v dětské skupině mohu s čistým svědomím říct, že individuálně vzděláváme a velmi mě to baví. Kdo z vás je ještě na vážkách, jestli se některého z workshopů účastnit, neváhejte, věřím, že budete nadšeni a odnesete si důležité poznatky a náměty pro svou další práci s dětmi.
Zdroj/kontakt:
Bc. Dušáková Magdalena
ředitelka předškolního zařízení JU
mobil: + 420 606 600 520
e mail: dusakova@jcu.cz
web : https://www.jcu.cz/o-univerzite/zazemi-a-sluzby/detska-skupina-ju