Landie je předškolní zařízení zdravého životního stylu, zaměřené na všeobecný pohybový rozvoj a zdravou výživu s pobočkami ve Veliké Vsi a Říčanech. Vybudovali ho manželé Jirouškovi, kteří jsou sami rodiči tří dětí. „Rozdělené kompetence, osobní zodpovědnost a důvěra, na tom stojí Landie,“ říká její zřizovatel Roman Jiroušek, s nímž jsme si o bezmála 20letém fungování tohoto předškolního zařízení povídali.
Jak vznikl název Landie? Je za tím nějaký zajímavý příběh?
Bylo to na dálnici D4 u sjezdu na Dobříš a vymyslela ho manželka. Chtěli jsme takový název, který nic nesymbolizuje a ani nic neznamená v cizí řeči, abychom si mohli psát vlastní příběh. Návrhů vzniklo poměrně dost, ale pořád to nebylo ono. Vždy jsme se vyspali a hodně návrhů zavrhli. Landie byl první název, který se nám líbil i po několika vyspáních…
Pojďme začít úplně od začátku…
Landie vznikla v roce 2006, kdy manželka dostudovala Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni a já byl vyčerpaný z oboru IT. V té době se nám naskytla možnost pronájmu objektu, který byl původně postaven jako pečovatelský dům pro seniory. Chvíli jsme o provozu takového zařízení uvažovali, nakonec jsme se ale přiklonili k variantě provozu mateřské školy. Ten začátek životní cesty nám prostě přišel takový radostnější.
Co se dělo dál?
V průběhu roku 2006 jsme začali s přípravou prostor a v dubnu 2007 jsme zahájili činnost zápisem prvních dětí do školky v Říčanech. Školka se postupně rozrůstala a za dva roky byla plná. Fungovali jsme do roku 2015, kdy jsme začali zaznamenávat postupné snížení zájmu rodičů. Po důkladném prozkoumání trhu jsme si nemohli nevšimnout masivního rozšiřování počtu dětských skupin. Začali jsme vnímat dětské skupiny jako konkurenci. Ne vzdělávací, ale ekonomickou, protože většina rodičů upozaďuje vzdělání před měsíční platbou školného. Finanční politika dětských skupin je nastavena pro provozovatele výhodněji, než jak je tomu v rejstříku škol, tudíž začal poměrně zásadní boj o ceny v soukromých zařízeních. Přestože jsme původně provoz dětských skupin vůbec neplánovali, s ohledem na situaci, která se na trhu odehrávala, jsme byli tak trochu donuceni se tímto směrem vydat. Takže jsme 1. 9. 2016 změnili fungování dvou tříd v Říčanech a dvou tříd ve Veliké Vsi na dětské skupiny.
Mělo to další vývoj?
Časem se situace uklidnila a my jsme se usadili na konceptu dvou dětských skupin v Říčanech, dvou třídách mateřské školy v Říčanech, dvou třídách mateřské školy ve Veliké Vsi a jedné dětské skupině v Písku, kde vlastníme objekt s prostory, jež se nabízely pro dětskou skupinu.
Jaká je tedy dnešní Landie?
Management tvoří ředitelka MŠ, která je rovněž spolumajitelkou školky ve Veliké Vsi, dále manažerka provozu v Říčanech a já, jakožto ekonom provozu a statutární zástupce. Landii jsme vybudovali spolu s manželkou, ta se ale od roku 2009 věnuje především naší rodině a našim třem dětem. V současnosti ovšem připravuje rozšíření Landie v oblasti poskytování služeb v hiporehabilitaci, konkrétně pak v pedagogické a sociální praxi, a kontaktní terapii.
Liší se nějak pobočky v Říčanech a ve Veliké Vsi u Prahy?
To ano. Provozují ji jiní lidé, než jsem já. (Smích.) Školka ve Veliké Vsi byla postavena už přímo jako školka. Oslovil mě bývalý zákazník z IT, který věděl, že jsem odešel do předškolního světa, s žádostí, zda bych jim nepomohl s výstavbou a rozjetím školky. Předal jsem jim všechny zkušenosti, které jsem do té doby posbíral, pomohl s návrhem budovy a poskytl naši dokumentaci. Původní záměr byl zcela samostatná školka, co nemá s Landií nic společného. Jak se projekt finalizoval, kolega zjišťoval, že není úplně jednoduché zapsat školku do rejstříku a splnit požadovaná kritéria. Oslovil mě tedy, zda je nevezmeme pod křídla. Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Budu schopen zajistit stejnou kvalitu, jako máme v Říčanech? Nebyl jsem úplně rozhodnut poskytnout někomu naši značku. Čím víc jsme se ale poznávali, a i na základě zkušeností z let minulých, kdy jsme spolu byli ve vztahu zákazník–dodavatel a vše mezi námi fungovalo nadstandardně, jsme si plácli. A tak vznikla Landie Veliká Ves, do jejíhož provozu v podstatě nezasahuji.
Narazili jste v průběhu budování dětské skupiny nebo při jejím provozu na nějaký problém?
Ani ne. Zatím se vše zdá být řešitelné. Největší potíže nám vznikají v souvislosti s neustálými změnami a přizpůsobováním se zákonným vyhláškám a nařízením. Poměrně to prodražuje provoz a jsme neustále pod velkým tlakem na hlídání aktuálních požadavků ze strany MPSV.
Jak máte rozdělené pracovní povinnosti?
Jsem obklopen moc prima lidmi, kteří se na Landii podílejí tělem i duší. Nehrajeme si na funkce. Každý máme svou úlohu v tomhle živoucím organismu a dohromady to dělá Landii. Měli jsme to tak i s manželkou, když jsme začínali, a fungovalo to. Rozdělené kompetence, osobní zodpovědnost a důvěra. Na tom stojí Landie.
Jste zaměření na zdravý pohybový rozvoj a zdravou stravu…
Na začátku jsme si položili otázku, co dnešním dětem chybí nejvíc. Určitě to nelze paušalizovat, každý má v životě nějakou svoji cestu. Se ženou jsme vyhodnotili, že pro naše vlastní děti bychom chtěli hodně pohybu, podpořeného „normálním“ stravováním. A, ano, je to jako se vším: co je pro nás normální, nemusí být normální pro ostatní. Stojíme si za tím, že strava je jeden ze stavebních pilířů života. A odpovědnost za to, co děti jí, je na nás, na dospělých. Neumím si představit, že budu svým dětem dávat chemické potraviny, a pak přihlížet tomu, jaké mají zdravotní potíže. Nechci, aby mi někdy dcera vyčítala třeba neplodnost. Myslíme si, že aktivním přístupem ke stravování a hledáním dodavatelů „čistých“ potravin, dětem hned na začátku ukážeme směr a podpoříme kvalitu jejich dalšího života. Abychom měli absolutní kontrolu, co v Landii děti jí, máme v zařízeních vlastní kuchyně a 84 % surovin k vaření je v biokvalitě.
Znamená to tedy, že si vaříte sami? Jak je to náročné skloubit s provozem dětské skupiny a mateřské školy celou tu logistiku kolem nákupu jídla, zajištění personálu kuchyně a tak?
Ano, vaříme si sami, jedině tak totiž můžeme mít kontrolu nad tím, co děti jí. Máme své ověřené dodavatele. Dostali jsme se tak daleko, že s kolegou (spolumajitelem školky ve Veliké Vsi) provozujeme velkoobchod s biopotravinami. Bioprodukty, které pak používáme v dětských skupinách a ve školce při vaření, si vozíme od dodavatelů z Německa. Hodně také spolupracujeme s českými dodavateli, jako jsou Country Life, Pro–Bio, Sonnentor, Polabské mlékárny (mají vlastní řadu biopotravin) a dalšími. Logistiku už máme docela dobře zajetou. Je to čistá matematika. Receptura jídla krát počet dětí krát gramáž surovin… a je to! Pak už jen vše objednat, nebo přivézt ze skladu. Paní kuchařka je pro nás velmi důležitá, je dobré si ji předcházet – jinak jste o hladu. (Smích.) A jsou samozřejmě momenty, kdy si paní kuchařka zase předchází nás. (Smích.)
Nabízíte také poradenství při zavádění kvalitních biopotravin do škol a školek – jak to funguje a jaký je o tuto službu zájem?
Nefunguje to. Kdo se o problematiku zajímá, dokáže si vše zajistit sám. Pro koho je bio nepochopená značka, ten naši pomoc nehledá. Tento nápad vznikl v roce 2009, kdy jsme se zúčastnili projektu BIOŠKOLY, který realizovala společnost Country Life. Jeho cílem bylo zavést do škol vaření z biopotravin. K projektu jsme byli přizvání jako školka, která v tu dobu již měla jedinečné zkušenosti z praxe. Byl jsem plný nadšení a měl velkou touhu změnit stravování ve školních zařízeních…
Vypadá to na nějaké „ale“.
V naší společnosti bohužel stále kolují negativní mýty o biopotravinách. Řada lidí považuje bio pouze za předražený módní trend. Další pak na „nějaké biopotraviny“ vůbec nevěří: „Proč musíme označovat něco, co je přirozené?“ Přitom by stačilo otočit. Kdybych měl moc to změnit, označoval bych „chemopotraviny“, aby si lidé uvědomili reálný stav. Postupem času mě zkrátka opustilo nadšení, nechtěl jsem někomu „vnucovat“ své zkušenosti. Cítil jsem to jako plýtvání energií, kterou mohu využít jinak a jinde.
Vraťme se ještě do vaší předškolní kuchyně. Jak funguje příprava receptur pro vaření?
Receptury pro vaření máme zpracované již mnoho let. Na začátku jsme spolupracovali s RNDr. Petrem Fořtem, který nám pomohl pochopit výživové hodnoty potravin. Následně jsme si nechali zpracovat receptury od Mirky Šandlové, DiS. Dodnes jsme ještě nevyzkoušeli všechny. Není snadné podchytit různé chutě dětí tak, abyste se zavděčili všem. Původně jsme měli poskládaných 10 týdenních jídelníčků, které se opakovaly. Jenže pro děti to po tak dlouhé době bylo vždy nové jídlo. Měli jsme hodně zbytků a děti to vlastně moc nejedly. Nechtěl jsem přihlížet tomu, jak plýtváme kvalitními potravinami, takže jsme začali vážit zbytky, které se vracely do kuchyně. Postupně jsme vyřazovali jídla s největší zbytkovostí a ustálili se na 5 týdenních jídelníčcích s tím, že se mění jen drobně podle dostupnosti surovin s ohledem na období v roce.
Mohl byste nám prozradit, jaké typy jídel se vám osvědčily a jaká konkrétní jídla do jídelníčku zařazujete? Jaký pokrm je u dětí nejoblíbenější a jaký naopak prohrál na plné čáře?
Když jsme začínali, byl trend rozmanitá strava, chtěli jsme pro děti pestrý jídelníček. Pak ale zjistíte, že máte sice pestrou stravu, se kterou se můžete chlubit a využívat ji v marketingu, ale nikdo ji nejí. Sám sobě jsem položil otázku: Co je účel? Jaký to má cíl? Chci se plácat po rameni, že dětem vařím pestře a zdravě, nebo chci, aby děti dostaly, co potřebují pro svůj zdravý vývoj? Nebylo těžké si odpovědět. Třeba špaldová polévka s paprikami a rajčaty… no, nezní to parádně? Zní, ale to je tak všechno. Listové taštičky s brokolicí a nivou? Já je miluju, ale děti moc ne. Naopak třeba jablečná žemlovka s tvarohem (do které schováte strouhanou mrkev) na mě skoro nikdy nezbyla. (Smích.)
Vaše další velké téma je zdravý pohyb, řekněte nám, prosím, k tomu víc.
Se stravou jde ruku v ruce pohyb dětí, který je v současné době často omezován na pohyb prstů po klávesnici či displeji mobilního telefonu. Není to naše cesta. V rámci možností nabízíme dětem různé aktivity (plavání, bruslení, lyžování, školky v přírodě…). Jezdívali jsme i na golfovou a tenisovou průpravu, možností je poměrně mnoho. Času málo. U školek máme k dispozici velké zahrady.
Máte nějaký svůj osobní vzor?
Já na vzory moc nejsem. Nechci žít život někoho jiného, mám rád ten svůj a hledám si svou cestu, jak nejlépe dovedu. (Úsměv.) Snažím se naslouchat zkušeným a vybírat si pro sebe to, co je mi blízké.
Jaké máte s Landií další plány?
Plánů by bylo, bohužel v dnešní legislativní bouři jsme rádi, že se nám daří plnit stávající požadavky a dodržovat nová a nová nařízení. Určitě se chceme snažit poskytovat dětem vše možné i nemožné, aby obstály v tom, co je v životě čeká. Jestli jste četli knihu od Roberta Fulghuma „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“, tušíte, co to je…