Věděli jste, že u nás existuje dětská skupina, ve které se o děti pečuje v duchu židovských tradic? Děti zde začínají den modlitbou, což je vlastně hebrejská písnička spojená s gesty a pohybem, a židovské zvyklosti tu všichni přirozeně ctí na každém kroku. Název dětským skupinám a stejnojmennému spolku propůjčilo hebrejské slovo, které v překladu znamená „společně“. O specifikách tohoto předškolního zařízení jsme si povídali s Hanou Královou, ředitelkou dětských skupin Bejachad a Mladší Bejachad.
Představila byste nám, prosím, spolek Bejachad?
Spolek Bejachad vznikl v roce 2006 jako občanské sdružení několika rodičů z pražské židovské komunity, kteří se rozhodli iniciovat vznik předškolního zařízení pro děti do 3 let, které zde v té době chybělo. Podmínkou bylo, že musí poskytovat nejen kvalitní péči, ale také děti přirozeným a hravým způsobem vést k židovským tradicím, případně jim předat základy hebrejštiny. Z počátečního organizovaného hlídání a vázané živnosti vznikly v roce 2015 a 2018 dětské skupiny.
Jak jste se k Bejachadu a dětským skupinám dostala Vy?
Do Bejachadu jsem přišla v roce 2010, kdy ho začala navštěvovat má dvouletá dcera a já jsem byla znovu na mateřské dovolené. V roce 2012, kdy jsem tu už měla dcery dvě, mi nabídli místo ředitelky. Mám pedagogické vzdělání a jsem aktivní členkou pražské židovské komunity, rozhodla jsem se tedy při konci rodičovské dovolené získat novou zkušenost. Původně jsem měla v úmyslu vrátit se zpět na pražské gymnázium, kde jsem vyučovala, než se mi narodily děti.
K vašemu návratu na gymnázium ale nedošlo…
První rok v tomto předškolním zařízení byl skutečně náročný. Bylo potřeba udělat mnoho formálních a administrativních změn, zajistit finance, stmelit tým, vyřešit neshody v řadách rodičů… to všechno se podařilo, dalo to ale tolik práce, že se Bejachad jednoduše stal mým dalším „dítětem“, které jsem už nechtěla opustit. Navíc jsem zjistila, že mě tato práce naplňuje.
Takže jste se rozhodla pokračovat.
Ano. Následovaly další formální a administrativní změny, například transformace na dětské skupiny, která s sebou nesla další zkvalitnění zařízení, rekvalifikaci pečujících osob a také vyřešení možnosti financování: šest let jsme pobírali dotace z ESF a nyní pobíráme státní příspěvek. Významná byla a je také podpora Židovské obce Praha, za kterou jsme velmi vděčni.
Jak dnes vypadá struktura vašeho předškolního zařízení?
Máme dvě dětské skupiny. Dětská skupina Bejachad (neoficiálně Pandy) pro děti 3–5 let má kapacitu 11 dětí, pracují tu dvě chůvy a částečně i já. Mladší Bejachad má kapacitu 17 dětí, ale je ještě interně rozdělen na Pejsky pro děti 2–3 roky (9 dětí, 1 pedagog a 1 chůva) a Myšky pro děti 1–2 roky (8 dětí, 2 chůvy). Náš tým však netvoří jen naše zaměstnankyně, ale i rodiče – koneckonců jsme zařízení komunitního typu a slovo „bejachad“ znamená hebrejsky „společně“. Rodiče našich dětí jsou tedy aktivnější, než bývá zvykem, mnozí jsou členy zmíněného spolku Bejachad, který je zřizovatelem dětských skupin, či dobrovolníky. Společně slavíme židovské svátky a vznikají tu dlouholetá přátelství. Je to vcelku pochopitelné, protože většina dětí od nás směřuje do jediné židovské školy, která v ČR je.
U vzdělávacích institucí se chvíli zastavme. Věděla byste, kolik židovských zařízení, jako je to vaše, vlastně v ČR máme?
Jiná židovská dětská skupina u nás není, velmi úzce ale spolupracujeme s mateřskou školou, která je součástí již zmíněné židovské školy. Do jejich MŠ odchází na poslední předškolní rok (někdy i na víc) téměř všechny naše děti. Jednou měsíčně máme společné akce – kreativní dílny, společné zpívání či sportovní den. Většinou jsou určené i pro naše seniory, o kterých budu ještě hovořit. Kromě této mateřské školy je v Praze ještě jedna třída státní MŠ s prvky židovské výchovy, a pak je školička v Brně, která funguje jednou týdně, a tamní program se soustředí pouze na předávání židovských tradic. Jinak všechna zařízení samozřejmě kombinují program obecný a židovský.
Jaká jsou kritéria pro přijetí dětí do vaší dětské skupiny?
V první řadě jsou tu kritéria daná státem: dítě musí být řádně očkováno a rodič musí prokázat vazbu na trh práce. Přijímáme děti od jednoho roku, které už samy chodí. Nejstarší děti na začátku školního roku mohou být čtyřleté, poslední předškolní rok absolvují v mateřské škole. Předškoláky u nás míváme pouze krátkodobě během letních prázdnin jako náhradníky za naše děti, které jsou s rodiči na dovolené. Židovský původ není podmínkou, téměř všechny naše rodiny jsou ale součástí židovské komunity.
Jaká je skladba vašich dětí? Kdo jsou jejich rodiče? Lze to nějak zevšeobecnit?
Minimálně polovina rodičů jsou cizinci, velmi často jde o „mezinárodní“ manželství, nejčastěji jsme tu měli kombinaci česká maminka a izraelský tatínek (zajímavé je, že to nikdy nebylo naopak!). Kromě Izraelců jsme tu měli či máme rodiče původem z Ukrajiny, Ruska, Francie, Mexika, USA či Maďarska. Máme tu děti z ortodoxních rodin, včetně dětí rabínů, děti z rodin, kde dodržují jen některé židovské tradice, i děti z rodin naprosto sekulárních, kde své kořeny teprve objevují – tam často dochází k situaci, že děti doma učí své rodiče židovským tradicím či hebrejským slovíčkům. Většinou máme i dvě tři děti mimo židovskou komunitu, často to jsou děti zaměstnanců židovských institucí.
Liší se nějak váš personál od chův z tradičních dětských skupin?
Všechny naše zaměstnankyně mají v profesionální péči o děti mnohaletou praxi, všechny mají také vlastní děti či vnoučata. Jedna chůva a jedna učitelka jsou ze židovské komunity, mají izraelské občanství a zkušenost práce v tamních školkách. Pro zajímavost – u nás v Bejachadu jsou skoro 17 a 16 let, takže jejich nejstarší „školkové děti“ už studují na vysokých školách. U českých kolegyň, kterých je většina, je důležitá z hlediska našeho specifického zaměření pouze ochota učit se nové věci, třeba jednoduché hebrejské písničky, pozdravy, informace o židovských svátcích… A samozřejmě nulová míra antisemitismu – i s ním jsme se už bohužel u uchazeček o práci setkali.
Pojďme k tomu, pro veřejnost, nejzajímavějšímu: jakým způsobem integrujete židovské tradice a hodnoty do každodenní činnosti skupiny?
Výchova v duchu židovských tradic a uvědomění si židovské identity u nás probíhá s ohledem na individualitu každého dítěte. Děti začínají každý den modlitbou, což je vlastně hebrejská písnička, spojená s gesty a pohybem. Židovská výchova však nezahrnuje jen náboženství a příběhy Starého zákona, ale také zvyky, kulturní dědictví, jazyk nebo třeba jídlo. V neposlední řádě pak morální hodnoty, třeba to, jak by se k sobě navzájem lidé měli chovat. Například při příležitosti svátku JomKipur si vyprávíme příběh o Jonášovi a velrybě, a pak jej převádíme na každodenní život. U tří až čtyřletých dětí jde hlavně o schopnost říct ostatním „promiň“, uvědomění si, když někomu ublížím, přemýšlení o tom, jak by to šlo napravit…
A jak u vás slavíte židovské svátky?
Nedávno byl svátek RošHašana, židovský nový rok. Den předem jsme měli místo svačiny novoroční hostinu se všemi symbolickými pokrmy a společně jsme namáčeli jablíčka do medu, jak je zvykem, ať je nový rok sladký. Nechybělo ani dětské víno. To samé před Pesachem, kdy společně s dětmi uklidíme celou školku a máme opět „cvičnou“ hostinu, během níž si vyprávíme příběh o vyvedení z egyptského otroctví a vysvětlujeme si, proč jíme právě v době Pesachu konkrétní pokrmy, např. macesy – nekvašené chleby. Nejveselejším svátkem je Purim, kdy nám děti ze školy přicházejí zahrát příběh o královně Ester, zpívají se veselé písničky a hlavně je karneval. Svátek trvá jen jeden den, ale v Bejachadu většinou chodíme v kostýmech celý týden, děti i my, co tu pracujeme. Purim pak vyvrcholí besídkou a purimovou diskotékou v maskách.
Nejdůležitějším svátkem, který slavíte každý týden, je šabat, je to tak?
Ano. Každý pátek se na něj děti připravují, u mladších je vždy jedna z holčiček maminka šabatu, která s naší pomocí zapaluje šábesové svíčky, jeden z chlapečků je tatínek šabatu a ten zas žehná dětskému vínu. Za staršími dětmi chodí každý pátek pan rabín, vypráví jim a společně si zpívají a povídají.
A co třeba Chanuka, známá také jako Svátek světel?
Chanuka je osmidenní židovský svátek. Každý den se zapaluje o svíčku víc na chanukii – chanukovém svícnu. Scházíme se denně koncem otevírací doby a jeden z rodičů nám vždy svíčku zapálí, společně zpíváme chanukové písničky a pojídáme typické chanukové smažené dobroty. Děti si vzájemně dávají dárky, vyprávíme si příběh o vzniku tohoto svátku, o jeho symbolech…
Tradičním a posvátným jazykem židů je hebrejština, která je u vás také druhým jazykem. Jak to máte v Bejachadu s cizími jazyky?
Hebrejština je přirozenou součástí aktivit během dne. Všechny děti začínají den hebrejskou písničkou – modlitbou. Starší děti mívají s izraelskou učitelkou rozcvičku v hebrejštině a umí například hebrejsky spočítat, kolik jich tu ten den je. Obě učitelky při některých aktivitách instruují děti v hebrejštině, a když jim vypráví třeba o svátku, říkají také hebrejsky názvy a symboly, které se k němu vážou. Učí je písničky a základní výrazy. Děti také slyší své izraelské kamarády, jak se baví s rodiči či učitelkami. U obecných témat typu roční období, zvířata nebo doprava izraelská kolegyně doplňuje českou a děti si tak rozšiřují slovní zásobu. Dříve jsem ve skupině starších dětí vyučovala také angličtinu, ale tu už asi pět let nemáme. Většina našich dětí je bilingvních, někdy je čeština jejich třetím jazykem, do toho ještě hebrejština… bylo by toho na ně zkrátka moc. Některé děti už ale plynně anglicky hovoří a zbytek se to jistě naučí v nejbližších letech.
Jak vypadá košer stravování v dětské skupině?
Specifik má košer stravování tolik, že připravovat jídlo svépomocí by bylo téměř nereálné. Naštěstí jsme součástí zařízení pro seniory, které má vlastní kuchyň, kde se vaří podle rituálních předpisů, a dokonce i nutriční terapeutku. Nejznámější je fakt, že se nesmí jíst určité druhy masa, například vepřové. Také možná víte, že nelze kombinovat maso a mléko, proto máme ve školce v týdnu tři dny masovou stravu a dva dny mléčnou. Máme dva dřezy, dvě myčky, dvě sady nádobí i příborů. Musíme vždy dávat pozor, které používáme. Aby bylo jídlo košer, musí být také připraveno z košer surovin, což je kromě ovoce a zeleniny jen minimum z těch, které koupíte běžně v obchodě. A jídlo musí být připraveno pod dohledem člověka, který je praktikující žid a je v přípravě košer jídla vyškolen.
Máte nějaké speciální požadavky na oblékání dětí?
Nemáme, oblečení musí být hlavně pohodlné, čisté a adekvátní k počasí. Kluci z ortodoxních rodin starší tří let nosí „kipu“ (jarmulku), ale jsou to spíš výjimky, není u nás povinná. Jen když máme nějakou přípravu na židovský svátek, třeba každotýdenní šabat, dostanou ji všichni kluci, holčičky mají často šátek nebo ozdobnou čepičku. Nikoho ovšem k ničemu nenutíme.
Jaká je u vás provozní doba? Máte otevřeno i během židovských svátků?
Máme otevřeno od půl osmé do půl páté, v pátek z důvodu začátku šábesu zavíráme ve čtyři, od listopadu do ledna dokonce ve tři. Zavřeno máme na židovské svátky, a to jen ve dnech, kdy se nesmí pracovat – třeba na Chanuku a Purim se pracuje, zavřeno je například na Pesach či židovský nový rok. Je to každý rok jiné, v průměru to dělá asi 13 kalendářních dní, kdy mají zaměstnankyně díky svátkům ke své dovolené ještě placené volno navíc. Například letošní říjen má takových dní šest, vyšlo to třikrát na čtvrtek a pátek, máme tedy tři prodloužené víkendy. Rodiče mají tyto dny vyznačeny v kalendáři, který dostanou vždy v červnu na celý další školní rok, respektive židovský rok.
Jaké hodnoty a dovednosti se snažíte dětem předat, aby je to nejen podpořilo v jejich kulturní identitě, ale také jim to pomohlo v osobním rozvoji?
Snažíme se probudit jejich zájem poznávat nové a objevovat neznámé, rozvíjet schopnost přemýšlet, rozhodovat se, řešit problémy, ale i pracovat s vlastní fantazií, kreativitou, nadáním. Chceme, aby si osvojily základy hodnot, na nichž je založena naše společnost, a tím nemyslím jen tu židovskou. Učíme je pomáhat slabším a pečovat o druhé, sami o sebe i o životní prostředí. Rozvíjíme schopnost komunikovat, spolupracovat, spolupodílet se na činnostech a rozhodnutích. Vedeme děti k sociální soudržnosti, připravujeme je na život v multikulturní společnosti. Vedeme je k samostatnosti i k poznání, že jsou odpovědné za to, co udělají a jak se rozhodují.
Úzce spolupracujete s Centrem denních aktivit, které organizuje aktivizační činnosti pro seniory s věkovým průměrem 90 let. Řekla byste nám o této vícegenerační spolupráci víc?
Máme pravidelné měsíční akce – společné pečení a kreativní dílny, kterých se účastní i předškoláci z židovské mateřské školy. Společně vyrábíme, zpíváme, tančíme, měli jsme dvě canisterapie, několik výletů… Jednou ročně máme sportovní den, kdy se vytvoří smíšené týmy z dětí a seniorů. Jednoznačně nejhezčí akce je ta na svátek Purim: děti v kostýmech navštíví všechny seniory (i ty už ležící), zazpívají jim purimovou písničku a předají jim dárkové balíčky, které připravili jejich rodiče podle instrukcí pečovatelů.
Když řekneme, že se děti i senioři vzájemně obohacují, co přesně to podle vás znamená?
Je třeba si uvědomit, že naše prostředí je specifické. Většina z klientů jsou přeživší holocaustu, koncentračních táborů, kteří často nejsou orientovaní v tom, co bylo včera, ale prožité hrůzy z mládí mají pořád v živé paměti. Přirozená radost z interakce s roztomilými dětmi je tady něčím víc – vědomí, že žijeme dál, jsme veselí, rozvíjíme se a rosteme, je pro ně jistým zadostiučiněním, zdrojem pozitivní energie a síly. Často vidíme dojetí, zejména při Purimu, kdy malé princezny a spidermani navštíví opravdu každého. A děti? Pro ně je to unikátní možnost poznat lidi, kteří jsou o generaci starší než jejich prarodiče. Je pro ně normální vidět seniory na vozíčku či s chodítkem, učí se s nimi spolupracovat a pomáhat jim, ví, že musí mluvit nahlas a zřetelně, aby jim rozuměli, že jim udělá radost, když je pohladí nebo jim podají ruku.
Jak po práci relaxujete nebo čím si dobíjíte baterky, abyste tohle všechno zvládala?
Učím se hebrejsky, chodím na izraelskou zumbu, setkávám se s přáteli. Ráda si přečtu dobrou knížku nebo zhlédnu zajímavý film. Ale nejraději trávím čas se svými třemi dětmi, i když to má někdy k relaxování daleko. (Smích).
