Letošní rok není pro provozovatele dětských skupin jednoduchý. Po uspěchané aplikaci novely zákona o dětské skupině se na dětské skupiny valí s novým školním rokem i nová a dosud nevídaná výzva – nedostatek dětí.
Klesající porodnost post-covidových let si začíná vybírat svou daň. Zatímco dosud jsme slýchali stesky rodičů na to, že nemají kam umístit své předškolní děti, v dalších letech těchto stesků výrazně ubude. Ani ne tak proto, že by se tolik navýšily kapacity předškolních zařízení, ale spíše proto, že dětí bude méně a méně. Kapacita dětských skupin navíc letos i příští rok citelně poroste kvůli realizaci zejména obecních dětských skupin v rámci Národního plánu obnovy, a tak bude naopak přibývat stesků provozovatelů dětských skupin, kteří nebudou mít o koho pečovat. Protože malé děti pojmou uvolněné kapacity mateřských škol, které jsou pro rodiče méně nákladné než dětská skupina.
Tento trend potvrzují data průzkumu, který Asociace provozovatelů dětských skupin uspořádala mezi svými členy na konci srpna tohoto roku. Z průzkumu vyplývá, že 70 % respondentů nemá od září naplněnou kapacitu svých dětských skupin, z toho více než třetina se pohybuje na existenční hranici, protože měli k 1. 9. 2026 volnou více než třetinu své kapacity. Jako hlavní důvod kromě zaznamenané nižší porodnosti přitom provozovatelé většinou uvádějí fakt, že místní mateřská škola začala přijímat i dvouleté děti. Demografické prognózy MŠMT navíc ukazují, že se nejedná o ojedinělý stav tohoto roku. Ve střednědobém horizontu nepřijde žádné zlepšení a počty dětí budou dále klesat. Dvouleté děti v mateřské škole se tedy do budoucna stanou běžnou záležitostí.
Péče o děti mladší 3 let má svá specifika, na která mateřské školy, na rozdíl od dětských skupin, většinou nejsou připraveny – personálně ani materiálně, a v mnoha případech ani stavebně. V dětské skupině pečuje jedna pečující osoba o 6 dětí, naproti tomu v mateřské škole připadají max. dva vyučující na průměrně 24 dětí. „V dětské skupině jsou pečující osoby připravené starat se o dítě, které je ještě na plenách a neovládá dosud plně sebeobsluhu. Vyučující v mateřské škole to ale často považují za degradující vzhledem k jejich vzdělání a odráží se to pak na jejich práci s dětmi,“ říká Celerýnová. Sledujeme-li tedy spíše zájem dítěte, v kterém z těchto dvou zařízení má dvouleťáček větší šanci na úspěšný přechod z náruče rodičů do velkého světa bez zbytečných traumat?
Dosud nebyla otázka volby vhodného zařízení péče o dvouleté děti takový problém, vzhledem k silné populační křivce totiž zastoupení dvouletých dětí v mateřských školách nebylo výrazné. „Přestože je statistiky České školní inspekce evidují, v posledních letech mnoho dvouletých dětí do mateřských škol fyzicky nedocházelo. Byly přijaty pouze „na papíře“, ale do školky reálně nastoupily až po třetích narozeninách. V mezičase často docházely do dětské skupiny, kde si prošly prvotní adaptací,“ vysvětluje předsedkyně Asociace provozovatelů dětských skupin Daniela Celerýnová. Od května tohoto roku však již (ani papírový) souběh docházky do mateřské školy a dětské skupiny možný není, rodiče tedy logicky trvají na tom, aby dítě skutečně do MŠ nastoupilo, když bylo od 1. 9. přijato. Kvůli výše popsanému demografickému vývoji jsou školky ochotné dvouleté děti přijímat, aby naplnily své kapacity. Je to však správně a ku prospěchu těchto dětí?
„Přestože v naší mateřské škole jsou vždy přítomny dvě až tři pedagožky současně, považuji pro děti mladší tří let vhodnější začít docházku do kolektivního předškolního zařízení v mnohem menší skupině, která je plně uzpůsobena potřebám těchto dětí. Vývojové potřeby dětí mladších tří let jsou zkrátka jiné, než u věkové skupiny 3-6 let. Tyto děti potřebují jiné tempo i jiné didaktické materiály. Vyžadují mnohem více dopomoci s hygienou, oblékáním i sebeobsluhou u jídla. Proto náš spolek provozuje obě tato zařízení (MŠ i dětské skupiny), abychom mohli naplnit individuální potřeby předškolních dětí už od věku 18 měsíců,“ říká Petra Líbová, ředitelka Montessori mateřské školy a klubu Kladno.
Nejvíce alarmujícím příkladem rozdílných podmínek poskytování péče o děti mladší tří let v dětské skupině a mateřské škole je nicméně oblast požární bezpečnosti. Z hlediska požární bezpečnosti jsou děti mladší tří let považovány za osoby neschopné samostatného pohybu. Dětské skupiny, ve kterých se vyskytují děti do věku tří let, se tedy považují za provozy se složitými podmínkami pro požární zásah. Proto se všechny stávající dětské skupiny musejí na vlastní náklady do konce tohoto roku konstrukčně přizpůsobit přísným požadavkům novely vyhlášky o technických podmínkách požární ochrany staveb.
Kontroluje však někdo v mateřských školách, jestli jsou zkolaudovány pro přijímání dvouletých dětí a splňují aktuální požadavky požární ochrany, jako je například umístění tříd s nejmenšími dětmi nejvýše v 2. nadzemním podlaží nebo povinnost zajistit další únikové východy? Mnoho mateřských škol zbudovaných v minulém století tyto požadavky nesplňuje. Je tedy na místě se ptát, zdali je v pořádku, že stát svým nezájmem vlastně umožňuje mateřským školám přijímat děti mladší 3 let, ačkoli stavebně nesplňují platná pravidla požární bezpečnosti. A děti tím zbytečně vystavuje potenciálně velkému nebezpečí.
Tento příklad jasně ilustruje zvláštní paradox českého systému péče o děti do 6 let. Dětské skupiny za dobu svojí existence jasně prokázaly své opodstatnění, stát roky investuje do jejich zřizování prostřednictvím dotací – přesto to stále vypadá, jako by dětské skupiny byly chápány jako druhořadá zařízení. Jak jinak lze vysvětlit ten výrazný nepoměr v podmínkách péče o děti v dětské skupině a mateřské škole, přičemž mateřská škola dostane z hlediska státu vždy přednost?
Opět se tedy ukazuje, že v ČR chybí jednotná koncepce péče o děti do 6 let, jež bude platná pro všechny typy zařízení, která s dětmi této věkové skupiny pracují. „Nejpalčivější je tento problém právě u dvouletých dětí, které stojí na pomezí školského systému a ten si s nimi neví moc rady,“ říká Daniela Celerýnová. A jedním dechem dodává: „V zájmu dětí by bylo skutečně žádoucí, aby o dvouleté děti mohla pečovat pouze ta zařízení, která jsou tomu uzpůsobená. Ať už to jsou dětské skupiny, nebo mateřské školy, stát by měl v zájmu dětí u obou typů zařízení vyžadovat a aktivně sledovat stejné standardy péče.“