Do konce roku vznikne přibližně 350 nových dětských skupin v rámci Národního plánu obnovy. Valná většina z nich bude obecní nebo založená s podporou obcí. Pro rodiče malých dětí je větší dostupnost péče o nejmenší jistě skvělá zpráva. Pro stát ale toto navýšení zjevně nestačí, a proto vypsal další dotační výzvu na zakládání nových dětských skupin. S ohledem na bezprecedentní pokles porodnosti je nicméně legitimní se ptát, jestli je to skutečně nutné?
Po letech, kdy rodiče čekali měsíce, než jejich dítě mohlo nastoupit do mateřské školy či dětské skupiny, se trend obrací. Nyní se musí dětské skupiny smiřovat s novou realitou – nejistotou, jestli se jim podaří kapacity naplnit. „Realita je taková, že nám odcházejí i dvouleté děti hned, jakmile dostanou místo ve státní školce. My se snažíme přežít – bereme i děti pod dva roky, abychom naplnili kapacitu. To ale znamená vyšší náklady, neustálé adaptace a tlak na personál,“ říká Jekatěrina Mézlová, provozovatelka dvou dětských skupin v Praze.
Nejedná se přitom jen o stesky soukromých provozovatelů, kteří kvůli vyšším nákladům na provoz (zejména komerčním nájmům, které s každým rokem dále narůstají) musejí žádat o vyšší finanční spoluúčast rodičů. Ustláno na růžích nemají ani obecní dětské skupiny. V rámci Národního plánu obnovy byl totiž vznik nových skupin podporován naprosto nekoncepčně. Výsledkem je, že často v rozmezí několika kilometrů vznikne v sousedících menších obcích či městech několik dětských skupin, které si budou navzájem konkurovat. „Až teď ke konci realizace rekonstrukce prostor pro dětské skupiny v Bzenci jsem se dozvěděla, že dětské skupiny vzniknou i v sousedním Moravském Písku a Vracově. S dětmi z těchto obcí jsme přitom počítali při přípravě projektu. Teď se o ně budeme přetahovat podle toho, kdo nabídne nižší školné,“ říká místostarostka Bzence Irena Koukalová Uličná.
Vypsání další výzvy na budování dětských skupin v rámci Operačního programu Zaměstnanost+ se tedy v této situaci zdá být více než odvážné. Přesto se tak ve čtvrtek 2. dubna stalo. Oproti loňskému roku navíc výzva není nijak regionálně omezena na vybrané obce s rozšířenou působností. Žádat o dotaci na založení nové dětské skupiny lze tím pádem kdekoli.
Výzva reaguje na zavedení nové povinnosti obcí na zajištění místa v předškolním zařízení pro všechny děti s trvalým bydlištěm v obci úderem jejich 3. narozenin. Povinnost začala platit v lednu tohoto roku. Obce mohou svoji povinnost splnit buď zajištěním míst ve vlastní mateřské škole nebo dětské skupině, případně v mateřské škole nebo dětské skupině jiného zřizovatele, včetně těch soukromých. V případě, že ani jedna z těchto variant není možná, musí obec rodiči poskytnout finanční kompenzaci za chybějící službu.
Obcím, které nevyužily možnosti čerpat štědré dotace v rámci Národního plánu obnovy, tak nová výzva OPZ+ nabízí další možnost získat finanční prostředky na založení dětské skupiny, a tím i splnění své zákonné povinnosti. Otázkou ovšem je, jestli to ještě někde bude vůbec potřeba?
Podle předsedkyně Asociace provozovatelů dětských skupin Daniely Celerýnové by cílem státu mělo být rozšiřovat kapacity předškolních zařízení strukturovaně, tj. snažit se primárně udržet stávající síť a tu postupně rozšiřovat podle aktuální potřeby. Pokud je v některých regionech kapacita dostačující, založením nových dětských skupin přichází vniveč nejen léta práce stávajícího provozovatele, ale také finance, které byly do této existující DS investovány. Ve většině případů se přitom jedná o finance z evropských fondů. Frustrace mezi stávajícími provozovateli je pak oprávněná. „Nerozumím tomu, proč nyní stát oslabuje služby, které dobře fungují a do kterých dříve sám investoval,“ stýská si Mézlová.
„Myšlenka podpořit nové dětské skupiny je v pořádku tam, kde kapacity zařízení péče o děti mladší tří let skutečně chybí, nejlépe zcela,“ říká Celerýnová. „Jakmile však v okolí už existuje jiný poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině, je vhodné s ním nejdříve navázat komunikaci a ujistit se, že nová dětská skupině bude vítaným doplněním, ne zbytečnou konkurencí v již napjaté situaci.“
Z hlediska efektivního využití veřejných zdrojů je zřejmé, že se vyplatí podporovat spolupráci veřejného a neziskového sektoru, zejména na lokální úrovni. Obec se může výrazně administrativně odbřemenit, když část svých povinností přenese na neziskový sektor. Zároveň tím podpoří aktivní občanskou společnost a může ušetřit veřejné prostředky. „Základem by mělo být nastavení otevřené a funkční komunikace mezi veřejným a neziskovým sektorem. Neplánovat nové kapacity od stolu kvůli možnost urvat další dotace, ale na základě zjištění skutečných potřeb z terénu,“ uzavírá Daniela Celerýnová.
Pro bližší informace o nové povinnosti obcí a způsobech, jakými ji obce mohou plnit, viz zvláštní článek zde.