Veřejné slyšení ke zrušení garance míst pro 2leté děti v MŠ

Dne 6. února 2018 jsem se zúčastnila Veřejného slyšení v Senátu České republiky, které pořádal Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu lidská práva a petice, pod záštitou pana senátora Jiřího Růžičky na téma „Dvouleté děti nepatří do školky, ale do náruče mámy“.

Akce byla pořádána  autory petice „Dvouleté děti do školky nepatří“ panem PhDr. Markem Hermanem a Mgr. Jiřím Haldou, tuto petici podepsalo již 15 000 lidí.

Účast byla značná, lidé zaplnili celý prostor senátu, přihlášených bylo 150 účastníků a účastnic, z drtivé většiny žen, pracovnic mateřských škol. Na začátku slyšení vystoupili autoři petice, ty následovali starostové jakožto zřizovatelé a ředitelky mateřských škol. Naše organizace byla oslovena taktéž, aby vystoupila, nicméně kvůli tematicky nevyrovnané diskuzi jsme účast odmítli.

Asi nejvíce ve mně rozpaky způsobilo samotný název akce. Jelikož jsem pochopila, že tato diskuse míří ke zrušení novely školského zákona – tedy především povinnosti garance míst ve školce pro dvouleté děti, domnívám se, že toto téma nemá nic do činění s fungováním dětských skupin. Pokud bych uvažovala čistě pragmaticky pouze ve prospěch dětských skupin, které zastupuji, pak bych musela být rozhodně pro – dvouleté děti tvoří totiž 70 % dětí, navštěvujících dětské skupiny. Pokud by stát od roku 2020 garantoval těmto dětem místa za symbolické školkovné v mateřských školách, pak by dětské skupiny ztratily poměrnou část své klientely a potýkaly by se s existenčními problémy.

Pokud ovšem budeme chápat toto téma obecně, tedy z pohledu psychosociálního, pak rozhodně nesouhlasím především s vystoupení pana Haldy, který řekl, cituji: „Ženy sledující vlastní kariéru a ambice, být matkou je ale nejdůležitější kariéra v životě ženy.“ Musím říct, že takové tvrzení z úst muže mě osobně jako ženu děsí /myslím, že i některé může/. Zcela mi vypadl tolik zdůrazňovaný systém dobrovolnosti a možnosti výběru se zachováním individuálních možností každé rodiny. Uvědomuje si pan Halda, že některé ženy opravdu nemají na výběr? Ráda mu ukážu dětské skupiny, které poskytují maminkám samoživitelkám jedinou možnost postarat se o děti. Myslíte si, že tyto ženy nebojují samy se sebou a s otázkou, zda jsou dobré mámy? Dále cituji pana Haldu: „Teroristé nevyrůstali v láskyplném rodinném prostředí, rasismus a nacionalismus není dav milovaných dětí.“ Tak pane Haldo, tato tvrzení jsou velice silná a ničím nepodložená, řekla bych až společensky nebezpečná.

Na závěr chci zdůraznit, že mi nepřísluší jakkoli komentovat situaci v mateřských školách, jelikož se opravdu v prostředí mateřských škol nepohybuji. A ano, chápu frustraci učitelek, které nemají možnost se v takto velkých kolektivech individuálně věnovat jak dvouletým, tak předškolním dětem. A přiznávám, že se naši provozovatelé setkávají za poslední rok s nárůstem žádostí o práci z řad učitelek mateřských škol. Domnívám se ale, že schovávat zrušení povinnosti zákona o zajištění míst pro dvouleté děti za tak silné pojmy, jako jsou citově deprimované děti nebo matky kariéristky, mi připadá nekonstruktivní. Pojďme se bavit o tom, jak vytvořit lepší alternativy předškolní péče pro děti mladší tří let, než jsou klasické mateřské školy. Pojďme usilovat o to, aby dětské skupiny, které jsou rodinného typu s počtem 1 pečující osoba na 6 dětí, byly dostupným, státem finančně podporovaným a kvalitním zařízením pro rodiče, kteří se s ohledem na to, že své děti a svou situaci znají nejlépe, prostě takto rozhodli. A já jsem moc ráda, že tu možnost volby v České republice stále ještě máme!

 

Mgr. Daniela Vašíčková, zakladatelka projektu Moje dětská skupina.cz

Sociální pedagožka

vasickova.daniela@gmail.com

Moje dětská skupina je projektem zapsaného spolku Family and Job, sdružuje 99 provozovatelů zařízení předškolní péče. Smyslem projektu je osvěta tématu dětských skupin a předškolní péče pro děti do tří let, profesionalizace a zvyšování kvality dětských skupin a podpora rodičů při vstupu na pracovní trh.