Centrum Chůvička v Podbořanech není obvyklým rodinným centrem. Nabízí propojený systém podpory rodin od péče o nejmenší děti v dětských skupinách až po odborné sociální poradenství pro lidi v těžkých situacích. Jeho zakladatelka Zuzana Bechyňová Jiranová se samou prací nezastaví, přesto si našla chvíli čas, aby APDS poskytla rozhovor. Otevřeně s námi hovořila nejen o tom, jak dětem prospívá pobyt v dětské skupině před nástupem do „velké“ školky či co se jí osvědčilo z montessori a lesní pedagogiky, ale také o budování důvěry u rodin, které mají strach z institucí.
Představte, prosím, stručně vaše centrum a dětské skupiny.
Centrum Chůvička jsem založila před 13 lety jako rodinné centrum. Postupně se k němu přirozeně přidávaly další služby podle potřeb rodin v regionu. První dětskou skupinu jsme otevřeli v roce 2016, druhou symbolicky po deseti letech v lednu 2026. V roce 2018 jsme naši činnost rozšířili o registrovanou sociální službu odborného sociálního poradenství. Centrum Chůvička dnes funguje jako propojený celek zaměřený na podporu rodin v různých životních fázích – od péče o nejmenší děti, přes podporu rodičů, včetně matek samoživitelek, až po smysluplné trávení volného času a pořádání tradičních komunitních a kulturních akcí.
Rozšířili jste kapacitu o druhou dětskou skupinu. Vnímáte, že mezi rodiči roste poptávka po péči o mladší předškolní děti?
Otevření druhé dětské skupiny vidím jako výsledek dlouholeté systematické práce našeho centra. Postupně se nám podařilo vybudovat důvěru rodičů a pověst kvalitního a spolehlivého partnera v péči o děti v našem regionu. Zájem o službu péče o mladší předškolní děti dlouhodobě roste – řada rodičů se dnes vrací na trh práce velmi brzy a dětská skupina pro ně představuje dostupnou a kvalitní možnost, jak tuto situaci zvládnout.
Zároveň nás rodiče často vnímají jako přirozený mezikrok mezi domácí péčí a „velkou školkou“. Dítě se u nás adaptuje v menším kolektivu s dostatkem pečujících osob, což se podle zpětné vazby rodičů pozitivně odráží i při následném nástupu do státní mateřské školy. Děti zvládají přechod snadněji, jsou socializované a jistější.
Otevření druhé dětské skupiny bylo reakcí na dlouhodobou plnou kapacitu té první. Zájem je natolik vysoký, že rodiče podávají přihlášky často už v době těhotenství, což jasně ukazuje, že poptávka po této službě je v regionu velmi silná.
Je motivací rodičů pro zápis dítěte do DS primárně potřeba návratu do práce, nebo snaha zajistit dítěti možnost pozvolné adaptace v bezpečném prostředí před nástupem do MŠ?
Myslím, že je to kombinace obojího. Pro část rodičů je hlavní motivací návrat do zaměstnání a potřeba skloubit rodinný a pracovní život. Zároveň ale stále častěji vnímají dětskou skupinu i jako vědomou volbu pro své dítě – jako bezpečné a podnětné prostředí, kde může v menším kolektivu pozvolna získávat sociální zkušenosti, samostatnost a jistotu před nástupem do „velké“ mateřské školy. Rodiče oceňují individuální přístup, menší počet dětí a možnost citlivé adaptace, která respektuje tempo každého dítěte. Dětská skupina tak pro ně není jen „hlídáním“, ale smysluplnou součástí vývoje dítěte i podpory celé rodiny.
Staráte se primárně o děti mladší tří let, nebo u vás zůstávají děti i déle?
Primárně přijímáme děti mladší tří let. Je to dáno jednak nastavením státního financování, ale také kapacitami místních mateřských škol. Naší ambicí není konkurovat mateřským školám, ale být jejich partnerem v systému předškolní péče a vytvořit přirozený mezistupeň mezi domácí péčí a nástupem do „velké“ školky.
Zároveň vycházíme z potřeb dětí. Prostředí našich dětských skupin je koncipováno především pro děti ve věku od 1 do 3 let. Ačkoliv mám osobně velmi blízký vztah k věkově smíšeným skupinám, v praxi se ukazuje, že v prostředí našich DS, které svou podstatou suplují jesle, už děti starší tří let nenacházejí dostatek podnětů. Proto považujeme za nejvhodnější, když děti po třetím roce věku plynule přecházejí do mateřské školy.
V péči o děti využíváte prvky montessori pedagogiky a lesní pedagogiky. Jaké konkrétní přístupy nebo činnost se vám v praxi nejvíce osvědčily?
Velmi blízké je mi učení prožitkem. Pokud si dítě může věci samo vyzkoušet, osahat a zažít, získává k nim přirozený vztah a mnohem lépe si je osvojuje. Malé děti mají obrovskou potřebu objevovat svět vlastní zkušeností, a proto jim dáváme co nejvíce prostoru pro samostatnou činnost. Z montessori přístupu se nám v praxi nejvíce osvědčují smyslové aktivity a jednoduché praktické činnosti – třídění, přesýpání, přelévání, manipulace s přírodními materiály nebo práce s reálnými předměty. Tyto aktivity podporují soustředění, jemnou motoriku i samostatnost dítěte. Program pro děti vedeme v rytmu kalendářního roku a tradičních svátků, které dětem dávají přirozený řád a oporu.
A lesní pedagogika? 
Lesní pedagogika se u nás odráží především ve snaze trávit co nejvíce času venku a v každodenním kontaktu s přírodou. Když k nám děti nastupují, často nejsou zvyklé na delší pobyt venku ani na chůzi, ale postupně zvládnou i několikakilometrové procházky. Dlouhodobě usilujeme o vlastní zahradu v docházkové vzdálenosti, která by nám umožnila trávit venku ještě více času. Jednu zahradu již máme, i když zatím není úplně blízko, a stále hledáme cesty, jak její potenciál co nejlépe využít.
Centrum Chůvička působí v Ústeckém kraji, který se potýká s vyšší mírou sociálního znevýhodnění. Pociťujete to ve vaší každodenní práci?
Ano, velmi výrazně. V Centru Chůvička působím primárně jako sociální pracovnice a v ORP Podbořany se dlouhodobě setkáváme s vysokou mírou chudoby a sociálního znevýhodnění. Každodenně pracujeme s rodinami a jednotlivci, kteří se ocitají v situacích, jež nejsou schopni řešit vlastními silami – ať už se jedná o základní zajištění potravin, oblečení, bydlení nebo složité rodinné a právní otázky.
Spolupracujeme s Potravinovou i Nábytkovou bankou, fungujeme jako registrované re-use centrum a pravidelně zajišťujeme distribuci potravin a ošacení osobám v nouzi. Zároveň jsme partnerskou organizací sociálního odboru, se kterým spolupracujeme například při přípravě podkladů pro soudní řízení ve věcech výchovy a výživy nezletilých dětí i v dalších oblastech sociální pomoci.
Tato práce musí být velmi psychicky náročná.
Ano, to je. O to víc si vážím možnosti být součástí dětských skupin – kontakt s malými dětmi, jejich přirozenost a radost mi dává smysl i energii a pomáhá mi znovu nabrat sílu pro další práci s rodinami v obtížných životních situacích.
Velmi si vážíme rodin, které nám svěřují své děti opakovaně – není výjimkou, že v průběhu let přijmeme všechny narozené děti v jedné rodině. V naší poradně často řešíme situace, kdy lidé potřebují okamžitou podporu – například se přistěhují do města bez jakéhokoli vybavení a nárok na sociální dávky mají až za několik měsíců. V těchto případech pomáháme zajistit vybavení bydlení, oblečení pro děti i dospělé, základní potraviny, navázat kontakt na další služby, stabilizovat finanční situaci a řešit exekuce či jiné urgentní problémy. Taková komplexní pomoc často umožní rodinám znovu získat stabilitu a bezpečí a zároveň ukazuje, že jsme spolehlivým partnerem nejen pro děti, ale i pro celou rodinu.
Jak budujete důvěru u rodin, které se ocitly v obtížné životní situaci a možná mají z „oficiálních“ institucí strach?
Základem je vytvořit bezpečný prostor hned při prvním setkání. Klientům vždy říkám, že nejsme úřad a že naším cílem není nikoho kontrolovat nebo hodnotit. Pro mnoho lidí je to klíčový moment, kdy se uvolní a dovolí si být otevřenější.
Snažím se klienty motivovat k upřímnosti a k tomu, aby svou situaci popsali takovou, jaká skutečně je – bez příkras, obhajování nebo výmluv. Jen na základě reality je možné společně hledat smysluplná a funkční řešení i v situacích, které klienti často vnímají jako bezvýchodné.
V poradně jednám vždy individuálně a bez přítomnosti dalších pracovníků, což přispívá k pocitu důvěry a bezpečí. Mám výcvik v krizové intervenci, který je v práci s klienty velmi důležitý a často využívaný, zejména při jednání s lidmi v akutním stresu, strachu nebo nejistotě. Důvěra nevzniká okamžitě, ale skrze respekt, klid a opravdový zájem o člověka jako takového.
Jak je vidět, aktivity vašeho centra mají široký sociální přesah. Vnímáte dětskou skupinu jako nástroj sociální prevence nebo pomoci rodinám v krizi?
Dětskou skupinu vnímám především jako součást širšího systému předškolní péče a prevence, nikoli jako izolovaný nástroj sociální pomoci. Obecně považuji kvalitní a dostupnou předškolní péči za jeden z klíčových nástrojů sociální prevence, a to nejen v rámci dětských skupin, ale v celém systému rané péče o děti.
Pokud dítě dlouhodobě vyrůstá v nepodnětném nebo nestabilním domácím prostředí a do předškolního vzdělávání vstupuje až v posledním povinném roce, velmi často přichází na základní školu s výrazným znevýhodněním, které si s sebou nese i do dalších let. Právě v tomto kontextu má včasná předškolní péče zásadní preventivní význam.
Zároveň je ale důležité říci, že služby našich dětských skupin využívají především pracující rodiče se stabilním rodinným zázemím. Dětské skupiny proto nevnímám jako přímý nástroj pomoci rodinám v akutní krizi. Tu řešíme prostřednictvím sociální práce a odborného poradenství. Dětské skupiny však sehrávají důležitou roli v prevenci – v podpoře zdravého vývoje dítěte, včasné socializaci a vytvoření pevných základů pro jeho další vzdělávací dráhu.
Školkovné se vám daří držet poměrně nízko. Setkáváte se i tak s rodiči, kteří kvůli financím váhají, zda dítě přihlásit?
Výši školkovného nastavujeme vědomě tak, aby byla dlouhodobě udržitelná pro rodiny v našem regionu. Školné by samozřejmě mohlo být vyšší, ale v prostředí, které je výrazně zatížené chudobou – podle indexu prosperity dokonce patříme k nejhůře hodnoceným městům v České republice – by se to velmi pravděpodobně odrazilo na naplněnosti kapacit. Současnou výši školkovného proto považuji za přiměřenou a v praxi ji nevnímáme jako bariéru pro rodiče.
Většinu našich klientů tvoří pracující rodiče se stabilním rodinným zázemím, pro které je školkovné akceptovatelnou cenou za kvalitní péči o dítě. Díky tomu se mohou přes den věnovat zaměstnání a odpoledne pak naplno dítěti.
Máte zkušenost s tím, že umístění dítěte do vaší skupiny bylo pro rodiče tím rozhodujícím impulsem, který jim umožnil vrátit se do práce a vyřešit svou nepříznivou situaci?
Ano, s tímto se setkáváme poměrně často. Umístění dítěte do dětské skupiny pro mnoho rodičů znamenalo možnost uspíšit návrat na pracovní trh a lépe sladit pracovní a rodinný život. V tomto smyslu dětská skupina jednoznačně funguje jako důležitá podpora zaměstnanosti rodičů. Pokud jde ale o řešení nepříznivé sociální situace v užším slova smyslu, tam bych byla opatrnější. Většina rodičů, jejichž děti docházejí do našich dětských skupin, se nenachází v akutní sociální krizi a jen malé procento je zároveň klienty naší občanské poradny. Dětské skupiny proto nevnímám jako nástroj přímého řešení sociálních problémů, ale spíše jako stabilizační prvek pro rodiny, které chtějí pracovat, být aktivní a vytvořit pro své děti dobrý start.
Pociťujete v regionu dostatečnou podporu ze strany státu či samosprávy pro tento typ sociálně-výchovné služby? Jaké změny byste uvítali?
Velmi si vážím výborné spolupráce s městem Podbořany, které podporuje dětské skupiny například formou symbolického nájmu a naši občanskou poradnu finančním příspěvkem. Činnosti centra se snažím financovat převážně prostřednictvím různých grantových výzev, aby byla zátěž pro místní samosprávu co nejmenší. Občas mě však mrzí, že někteří zastupitelé nebo radní nemají úplnou představu o naší práci a neuvědomují si, jak zásadní roli hrajeme pro podporu rodin a obyvatele regionu.
Co je pro vás v současné době největší výzvou, abyste dokázali udržet zároveň dostupnou cenu a vysokou kvalitu péče?
Personální zajištění dětských skupin. Najít kvalifikovaný, motivovaný a týmově orientovaný personál v Podbořanech je opravdu náročné. Mnozí uchazeči si často neuvědomují, že práce s malými dětmi vyžaduje nejen kvalifikaci a zkušenosti, ale také zodpovědnost, empatii a schopnost pracovat v harmonickém kolektivu.
Když jsme měli jen jednu dětskou skupinu, vždy jsme měli možnost někoho přivolat na záskok. U dvou skupin je to složitější a stále hledáme vhodné chůvy na dohody a zástupy. Pro nás je klíčová harmonie v týmu – děti potřebují stabilní a příjemné prostředí, a proto je jakýkoliv stres nebo napětí v kolektivu nežádoucí. Se všemi pečujícími osobami proto úzce spolupracujeme, řešíme společně nové možnosti aktivit, rozvoj dětí a hledáme způsoby, jak zachovat vysokou kvalitu péče při dostupném školkovném.
Máte v plánu do budoucna nějaké další projekty, které by ještě více propojily péči o děti s pomocí rodinám v regionu?
Třináct let jsem budovala centrum a nyní se chci zaměřit na jeho stabilizaci a systematické zajištění kvality. Mým cílem je „učesat“ provoz, doladit resty, které dosud neměly prioritu, a udržet dobrou pověst dětských skupin i celého centra. To je pro naši práci zásadní.
Do budoucna se stále zabývám myšlenkou alternativní školy – například jednotřídní model s možností domácí výuky, což je oblast, která je mi osobně velmi blízká. To je však spíše dlouhodobá vize na několik let dopředu; v současnosti se soustředíme především na stabilizaci a další rozvoj stávajících služeb pro rodiny v regionu.